Těžko mohu uvěřit, že bude spasený ten, kdo nepracuje na spáse svého bližního. Sv. Jan Zlatoústý.

    Tato výstižná věta svatého Jana nás může šokovat. Skrývá však nepopíratelnou pravdu, protože staví na Božím slově. Pavel říká-„běda mi, kdybych nehlásal evangelium“.1 Kor. 9,6/. Papež a  biskupové  nám ve jménu celé Církve připomínají tuto naléhavou potřebu evangelizace. Není to práce jen pro odborníky, ale úloha pro všechny, včetně laiků. Laici mají na této úloze živou a odpovědnou účast, protože jsou povoláni hlásat evangelium  svojí službou, která je zaměřena na hodnoty a práva člověka i společnosti. „Nic není zbytečnější než křesťan, který se nestará o spásu druhých…jestliže kvas neprokvasí těsto, je možné ho ještě nazvat kvasem? Neříkej- nejsem schopný pohnout druhými. Jestliže jsi křesťan, pak není možné, aby se okolo tebe nic nedělo. Tu jde o podstatu křesťanství. Tvrdit, že křesťan nemůže být druhému užitečný, je stejně nepochopitelné, jako upírat slunci schopnost osvětlovat.

Proč evangelizovat?

 Misie ve farnosti se chýlila ke konci. Celý týden desítky mladých lidí procházelo farností, navštívili snad každý dům, vešli do škol, zavítali mezi nemocné a staré lidi. Byl pátek Germaine, která nám pomáhala prohlásila-„viděla jsem zázrak!“ Potom mě vzala stranou a vyprávěla mi svůj příběh. Byla vdaná za Antoina již třicet let. Před patnácti lety zjistila, že ji manžel klame. Navíc Antoine i pil. Život s ním byl nesnesitelný. Na začátku misií Germaine požádala kněze a jednoho mladíka, aby navštívili jejího manžela v době její nepřítomnosti. Antoine je přijal dost lhostejně, protože se už dávno vzdálil Církvi. Žil osaměle, ale byla tu příležitost na upřímný rozhovor, který využil. Po tomto setkání požádal o další. Na konci misií požádal manželku o odpuštění.

 Potřeba zachránce.

  Když se mě někdo zeptá, proč evangelizovat, vzpomenu si na rozzářenou tvář Gerami. Misijní týden přinesl do jejího života naději, i když její situace vypadala beznadějně. V současnosti je mnoho takových lidí, kteří čekají na podobnou zkušenost. Chtějí zažít odpuštění, pocítit, že jsou milováni a že je možné překonat těžkosti. To je první cíl evangelizace. Je totiž mnoho beznaděje v lidech dnešní doby. Potřeba poznat Spasitele je velmi hluboká. Pán se nedává poznat jen ve zkouškách, najdeme ho v srdci člověka, které je raněné hříchem. „Vždyť nedělám dobro, které chci, ale zlo, které nechci.“ Řím. 7,19/. Zlo postihlo celé stvoření. Hovoří o tom kniha Genesis.

  Když Bůh stvořil nebe a zemi a vše, co je v nich, „stvořil člověka jako svůj obraz  Gn.1,27 a když se zahleděl na své dílo- „viděl, že vše, co udělal, bylo dobré“Gen. 1,31/. Ano, celé stvoření bylo dobré. Mezi člověkem a přírodou byla harmonie. Bůh byl blízko, jak o tom svědčí skutečnost, že se procházel po zahradě a hovořil s člověkem. Člověk byl stvořen ke štěstí. Měl mít účast na Božím životě.

  Bohužel, člověk nepřijal milost, kterou mu Bůh nabízel. Neposlušností se chtěl zmocnit toho, co mu Bůh chtěl dát zdarma. To, co řekl had o ovoci ze stromu poznání dobra a zla, je velmi jasné- „Nezemřete, naopak Bůh ví, že v den, kdy z něho budete jíst, otevřou se vám oči a vy budete jako Bůh. Gen. 3,5/. To byl první hřích. Namísto toho, aby byli jako Bůh, nastala ve stvoření nenapravitelná trhlina. Nejdříve to byla trhlina v samotném člověku. Ztratil svoji původní nevinnost. „I otevřeli se jim oběma oči a poznali, že jsou nazí“: Gen. 3,7/. Narušila se vnitřní jednota člověka a dochází k situaci, o níž píše sv. Pavel- „nedělám dobro, které chci, ale dělám zlo, které nechci“.Řím. 7,19/.

  Nastala trhlina i ve vztahu k Bohu. Objevil se strach-„Adame, kde jsi? Slyšel jsem tvůj hlas v zahradě a bál jsem se, že jsem nahý…“Gen 3,10/ Člověk ztratil smysl pro Boha. Od té doby bude schopný popřít i jeho existenci. Stejně byly zraněné i vztahy mezi lidmi. Objevila se vzájemná nedůvěra a obviňování. „Jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst? Žena, kterou jsi mi dal, ta mi dala ze stromu…Had mě navedl a jedla jsem.“ Gen 3,12.13/. Celé stvoření se stalo obětí hříchu. Nechť je pro tebe prokletá země. Gen 3,17/.

  Bůh se však rozhodl člověka zachránit a napravit trhlinu způsobenou hříchem. „Bůh se stal člověkem, aby se člověk stal Bohem“. Bůh posílá své jednorozeného syna jako most nad propastí utvořenou hříchem. Proto se „Slovo stalo Tělem a přebývalo mezi námi“ Jan 1,14/. Bůh se stal skutečným člověkem, Ježíšem z Nazareta, který nám zvěstoval radostné poselství spásy. Nebyl však přijatý, ukřižovali ho představitelé vlastního národa. I když zemřel na kříži, Bůh ho třetího dne vzkřísil a stal se „prvorozeným z mrtvých“. Kol. 1,8/.Smrt byla poražená a poražený byl i hřích. „Kdo věří, má život věčný“. Jan 6,47/. To je srdcem naší víry.

  To je i poselství osvobození určené každému člověku. Ježíš ho hlásal během svého pobytu na naší zemi.  Nyní je řada na nás, abychom hlásali radostnou zvěst světu. „Dána je mi všechna moc na nebi i na zemi. Jděte a učte všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat vše, co jsem vám přikázal. Já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa“. Mt 28/