Jdi na obsah Jdi na menu
 


POPELÍN

 

 Z historie popelínského kostela

 

clip_image002.jpg 

 

Základní historická data 

Benediktin a profesor Gregor Wolny z Brna se o vzniku kostela  v Popelíně zmiňuje takto: „Telčský děkanát („lokalie“) založil roku 1786 Náboženský fond nad nímž vykonával patronát a vystavěl také kostel a opatřil jej 1 oltářem z kaple Úzkosti Krista v Telči. Také kazatelna a positiv (varhany) pocházejí ze zrušených kaplí sv. Václava a sv. Anny ve Znojmě.“

Pokud jde o bohoslužby, bylo roku 1762 dovoleno kněžím, užívajícím zdejší minerální lázně, sloužit v barokní kapli mše svaté. (Kaple zasvěcená P. Marii Karmelské je mnohem starší nežli kostel sv. Petra a Pavla.)

Pro katolickou církev byla doba vlády císaře Josefa II. dosti problematickou. Císařovna Marie Terezie se úspěšně snažila zvýšit vzdělanost obyvatelstva monarchie, triviální školy byly zakládány i na větších vesnicích, což nemálo přispělo k rozvoji vzdělanosti i hospodářskému rozvoji. Josef II. (1780-1790) sice vydal Toleranční patent (svoboda náboženství) a Patent o zrušení nevolnictví, kterým usnadnil těžký úděl robotného lidu, avšak nadměrnému vlivu katolické církve nepřál. Byla zrušena řada klášterů, jejichž často bohaté vybavení bylo mnohdy „vytunelováno.“

Rozvoj větších vesnic, k nimž patřil i Popelín vyžadoval i stavbu svatostánků nových a tak se sehnaly i peníze na postavení kostela sv. Petra a Pavla od Náboženského fondu a ze sbírek. Kostel byl slavnostně vysvěcen roku 1788, v té době nebyl ještě příliš výstavný. Měl pouze dřevěnou věž a byl pokryt šindelem. Také farář dojížděl k výkonu bohoslužeb ze Strmilova, dokud nebyla postavena fara a Popelín dostal faráře vlastního. 

Opravy kostela     

Průběžně byly prováděny opravy kostela a doplňován inventář.

V autentickém zápisu, pocházejícím z roku 1883, od faráře Josefa Čamka, který jej vložil do schránky při opravě kostela, se píše i o zbudování nového oltáře roku 1875. V roce 1883 byla opravena věž kostela a opatřena pozlaceným křížem.

Ze zápisu je patrno, že roku 1883 byl v Popelíně nadučitelem a ředitelem kůru Antonín Alois Hobza, z rodu Snížků a Dubských byli ministranty Matěj a Jan, starostou a kostelním hospodářem byl Jan Čapek. (Potomci těchto rodů žijí v Popelíně dodnes.)

          „Kříž na věži kostela vztyčený 19.8.1883 byl velkou vichřicí před vánocemi roku 1889 shozen. Nový železný kříž byl zhotoven popelínským mistrem kovářským Antonínem Hřebeckým, který jej též s Václavem Špiklou, tesařem z Horní Olešné na věž upevnili. Stalo se to po vysvěcení kříže 3. srpna roku 1890.“

Od roku 1885 byl ustanoven farářem v Popelíně třiatřicetiletý Antonín Kubíček, po odchodu faráře Josefa Čamka na Moravu.  

Roku 1889 byl opraven kostel i fara nákladem téměř 2000 zlatých od Náboženského fondu i ze sbírek farníků. Dne 3.8.1890 byly do schrány uloženy i dokumenty z roku 1883, dále i nové z roku 1890 včetně podpisů zastupitelů obce. (Celkem 19 podpisů). Kromě těžkého, leč obětavého života farníků, kteří splácejí ještě obnos z oprav dřívějších se zápis zmiňuje i o počasí (chladné a deštivé léto roku 1890) a otevření pošty v Popelíně 16.10. 1889, o zahájení jízd na Českomoravské příčné dráze z Jihlavy do Veselí a otevření stanice železniční a telegrafní v Popelíně. Je vyjádřena touha farníků, aby alespoň „v budoucnu“ kříž mohl zazářit na věži zděné a ne prkenné.

Oprava kostela v letech 1889-1890 byla zřejmě provedena solidně, takže k další bylo nutno přistoupit až v roce 1950 – po šedesáti letech.

Rok 1950 nebyl po nástupu komunistů k moci roku 1948 zrovna příliš příznivý. Církve v Československu čelily protináboženským tlakům. Pan farář Navrátil zřejmě nepatřil k těm bojácným a opravu kostela prosadil. Naštěstí památkový úřad zamítl pokrytí střechy eternitem a stanovil jako vhodný materiál červené pálené tašky. Šindel k dostání stejně nebyl. Rozpočtový náklad 120 000 Kč „vzal na sebe stát“. Práci prováděli brigádníci a scházelo se jich hodně, neboť skoro všichni vesničané byli tenkráte věřící.  Dne 11.4.1950 bylo postaveno lešení a začalo se s odstraňováním šindele ze střechy věže. Protože byla shnilá hrotnice na níž byl připevněn kříž, byl sundán i s plechovou bání. V báni byla plechová krabička s listinami od faráře Čamka z roku 1883 a faráře Kubíčka z roku 1890. Plechová báň byla prožrána rzí a proto byla zhotovena nová. Do nové bylo zase uloženo, co ve staré bylo nalezeno a byla přiložena nová listina na paměť generacím budoucím. Na kříž byla připevněna paprskovitá trnová koruna, zhotovená panem Bohumírem Krejčí, zdejším zámečnickým mistrem. Kromě bankovek, mincí a novin byla ve schránce uložena jména farníků, padlých v 1. světové válce, bylo jich celkem 14, a jména obětí z doby okupace 1939-45, kteří zemřeli v koncentračních táborech a na nucených pracích. Podepsáni: Jan Navrátil, farář a dalších 12 podpisů. Ředitelem školy byl tehdy Arnošt Prášek a učitelkou Marie Janků.

O opravě kostela v roce 1984 podal zprávu pan Antonín Starosta, který obětavě organizoval práce. Kostel byl opravován i tentokrát převážně brigádnicky. Celkem tito brigádníci odpracovali 2500 hodin. Nejvíce potřební byli pokrývači, zedníci a klempíři. Byli to František Průcha z České Olešné, Bedřich Steinhauser z Popelína, klempířské práce (novou báň ze zinkového plechu) provedl Jan Jirků z Jindřichova Hradce, pokrývačské práce Stanislav Kouba z Vlčetína. Oprava byla financována ze sbírek věřících. Dopravu poskytlo bezplatně místní JZD, materiálově částečně vypomohl i místní národní výbor.

Kulaté dřevěné okno v průčelí bylo nahrazeno železným. Zhotovil ho zdarma kovář Miroslav Marek z České Olešné. Středový trám (hrotnice) byl shnilý a musel být nahrazen novým. Práci provedli Bohumil Havlík, tesař z Řečice u Volfířova a František Soukup z České Olešné. Práci s opravou kříže se věnoval Jan Macek mladší. Farářem v době opravy byl pater Jan Vaníček.

Poslední důkladná oprava našeho chrámu probíhala v letech 2001-2002. Pater Stanislav Forst, který dojížděl každou neděli sloužit mše do Popelína ze Studené uvítal ochotu místních občanů opravovat kostel převážně brigádnicky, což v letech 2001-2002 tak samozřejmé nebylo. Tentokrát bylo nutno znovu opravovat střechu. Na fasádu byl použit kvalitní materiál a barvy odolávající místním klimatickým podmínkám.

Již zkušený pan Antonín Starosta se i tentokráte ujal organizace práce, při které brigádníci odpracovali bez nároku na odměnu neuvěřitelných 1828 hodin. Jako obvykle se sháněly peníze na opravu obtížně – převážně ze sbírek a darů farníků a sponzorů, z rozpočtu rovněž přispěl i obecní úřad.

Nakonec se „našly“ i peníze na (velmi nutnou) opravu varhan. Tuto provedli mistři Stanislav Sedláček a Jan Lorenc.

Dík patří všem obětavým pracovníkům, manželům Brejchovým, panu Bedřichu Steinhauserovi a všem brigádníkům. Většinu z nich pan Jaroslav Brejcha na památku vyfotografoval před kostelem sv. Petra a Pavla u příležitosti malého pohoštění na oslavu ukončení opravy v červnu 2002.

Oprava kostela byla dovršena milou zvláštností. Na jižní stěně vytvořil mistr Adolf Poduška ze Strakonic krásné sluneční hodiny.

Kronikářka Ema Taffartová charakterizovala ukončení opravy kostela těmito slovy:

„Náš chrám opět září v nové kráse, bílý a zlatý, odkaz našich předků, obnovený společnou prací farníků a ostatních občanů.“ 

kostely-a-kaple-094.jpg

Dodatek

Po „sametové revoluci“ a pádu komunismu se lidé přestali bát, a to nejenom Boha, ale i zákonů naší země, která se sice snaží demokracii obnovit, avšak zločiny komunismu jakoby byly zapomenuty. Masarykovo heslo „Nebát se a nekrást“ se naplnilo jen z první části. Proto ani náš kostelíček neušel pozornosti svatokrádežníků, kteří z něj ukradli cenné bohoslužebné předměty, sošky, obrazy a 2 sochy (Pany Marie a sv. Josefa) z bočních oltářů.

Zásluhou pana Bedřicha Steinhausera byly zhotoveny panem Zdeňkem Kovaříkem, sochařem z Litomyšle, repliky těchto soch. Kopie jsou zdařilé. Rovněž obrazy ukradené z Křížové cesty byly nahrazeny kopiemi. 

Podle podkladů, které dodal pan Antonín Starosta vyracovala Ing. Ema Taffartová a graficky upravila Jana Macková (občané Popelína)