Když zapalujeme první adventní svíci, abychom se připravili na vánoce, tak si můžeme připomenout, že tu svíci Hospodin zapálil dávno před námi. Bylo to tehdy, když povolal Abrama ze tmy ke světlu, ze země pohanské, do země, kterou mu ukázal a ona se pro něho měla stát zaslíbenou. Tady Abram, Izák i Jákob hledali studně, protože bez vody by nemohli žít. Hospodin jim vedle vody a pokrmů pro život, dával jistotu, že je s nimi v každé situaci. Když mu věřili, vysvobodil je i z velikých nebezpečí jako bylo například Josefovo vězení v Egyptě. Víra praotců a spolehnutí se na Boží vedení, byla světlem v moři pohanství a přece nezhaslo. Jděme k pramenu víry, který je v naší duši a čekejme na Pána, aby až přijde, jsme mu podali pohár své oddanosti, aby on nás odměnil jako kdysi samařskou ženu.

  Při druhé adventní svíci si můžeme připomenout, jak Hospodin zapálil světlo zotročenému lidu v Egyptě. Těmto lidem, kteří žili v otrockém vězení, náhle svitla naděje. Hospodin pro ně učinil zázraky, vysvobodil je z domu otroctví a oni se pod Mojžíšovým vedením vydali na cestu do zaslíbené země. Cesta však vedla přes poušť a trvala dlouhých čtyřicet let. Na ní se měli zbavit způsobu života, do něhož je otroctví přivedlo, aby vstoupili do zaslíbené země jako svobodní lidé. Protože cesta pouští byla dlouhá a svízelná, mnozí pochybovali o smyslu svého putování. Mnozí s nostalgií vzpomínali na minulost a byli ochotni se vrátit. Byl to řád, který dostali skrze Desatero a zákony a ten jejich společenství stmeloval. Bez Mojžíše, jenž je vedl a řádu, který dával smysl cestě, by nedošli do cíle. I my jsme se rozhodli, že již nebudeme otroky hříchu, že půjdeme cestou svobody Božích dětí  a přece to není tak snadné. Vše, co jsme prožili se ve vzpomínkách vrací. Jsou to jakoby dva lidé, kteří v nás zápasí. Je to zápas těla i duše.  To starý člověk v nás se nechce vzdát a ten nový, toho se trochu bojíme. Takže se někdy ocitáme v krizi, jakoby na poušti. V té chvíli je důležité si udržet řád, smysl pro povinnost. Vždyť i Terezička, když ji mučily až nevěrecké myšlenky, o to více milovala Ježíše. I přes bolest, kterou prožívala, zachovávala řád. To jí přineslo požehnání, takže jednoho dne pronesla slova z Ducha svatého, která tak důvěrně známe. Když půjdeme duchovní pouští a přesto zachováme řád, přijde jednoho dne chvíle, kdy i nám bude požehnáno. Vzpomeňte, jak Mojžíš žehnal lidu, když zápasil s Amálekem.

  Při rozžíhání třetí adventní svíce se již přibližujeme době vánoční a jsme v radostném očekávání. Byl to opět Hospodin, kdo tuto svíci pro nás zapálil. I tentokrát světlo prosvítilo tmu. Když zemřel Šalomoun, Izrael se rozdělil a došlo k všeobecnému úpadku. Lidé ještě věřili Hospodinu, ale srdcem již přilnuli k bohům, které si mohli vytvořit. Srdcem k nim přilnuli, protože jim byli tak blízcí. Hospodin byl pro ně tak veliký a především neviditelný, zatímco tito bohové byli tak blízko a tak srozumitelní. Proto Hospodin posílal proroky, aby rozžehli uhasínající plamínek víry. I my se dnes setkáváme s renesancí pohanství. Když otevřete televizi, tak hlavně na komerčních kanálech se setkáme s různými šamany, kteří nám dají „zaručené“ a především rychlé recepty pro život. Jak mnoho povrchních dušiček strhnou. Vzpomeňme na podobenství o rozsévači. Jen to zrno, které padne do hluboké přinese užitek. Při této svíci můžeme rozjímat o svém charismatu, kterým můžeme ostatní obdarovat. Světlo, které dostali proroci, jsme asi v menší míře dostali i my a tímto světýlkem můžeme svítit svým bližním, aby tu mohl žít vlk s beránkem. 

  Při rozžíhání čtvrté adventní svíce se dostáváme do samé blízkosti narození Páně. Jak nesnadné je spojit duchovní očekávání s přípravami na svátky. Co dřív udělat, koupit dárky svým blízkým nebo jít ke svaté zpovědi. Jak to láká jít do světlených supermarketů, kde se nabízí tolik zboží. I tuto svíci pro nás Hospodin zapálil. V ní nám ukázal na Jana Křtitele, který v tichu pouště adoroval, jedl skromnou stravu a byl oblečen do velbloudí kůže. Dovedete si asi představit, jak on by nyní horlil proti supermarketům. Ty jsou něco jako obraz současného relativismu, kdy si může vybrat to, co se nám hodí nebo líbí. Při této svíci se setkáváme i s Pannou Marií, která s pokorou přijala andělovo zvěstování. Je to pokora, která nám pomůže správně věci vidět a také pomůže, abychom neupadli do zajetí hříchu. Pokora a poslušnost nám pomohou, že v životě poneseme světlo a učiníme to, k čemu nás Bůh stvořil.