Jdi na obsah Jdi na menu
 


Cizoložná žena

Obrazek

 

 

Obrazek

 

 

Jan 8,1-11. Cizoložná žena

 

1Ježíš však odešel na Olivovou horu.

2  Na úsvitě přišel opět do chrámu a všechen lid se k němu shromažďoval. On se posadil a učil je.

3  Tu k němu zákoníci a farizeové přivedou ženu, přistiženou při cizoložství; postavili ji doprostřed

4  a řeknou mu: "Mistře, tato žena byla přistižena při činu jako cizoložnice.

5  V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?"

6  Tou otázkou ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi.

7  Když však na něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl: "Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!"

8  A opět se sklonil a psal po zemi.

9  Když to uslyšeli, zahanbeni ve svém svědomí vytráceli se jeden po druhém, starší nejprve, až tam zůstal sám s tou ženou, která stála před ním.

10  Ježíš se zvedl a řekl jí: "Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?"

11  Ona řekla: "Nikdo, Pane." Ježíš jí řekl: "Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!"

 

  Pán Ježíš přináší naději. Přišel na svět, aby nás vysvobodil z moci a zajetí hříchů a ukázal novou cestu. K tomu, aby člověk něco ve svém životě změnil, měl by se něčeho vzdát, osvobodit se od toho, co tížilo jeho život. V předcházejících kapitolách Ježíš varoval zákoníky farizeje před jejich sebejistou zbožností. Zatímco obyčejnými lidmi pohrdali, že neplní Zákon, sami již neměli živý vztah k Bohu, nic od něho neočekávali. Jejich zbožnost byla vnějšková a zaměřena k tomu, aby si jich lidé vážili. Byli podobní staršímu synovi z Luk. 15 kap. , který sice konal své povinnosti dobře, měl však tvrdé srdce. Ježíš chce farizeům říct, že i  když dodržují Zákon a konají mnoho skutků „nad plán“, přesto i oni potřebují dobrého otce, aby u něho objevili, že pýcha je přivede k pádu. Oni však Ježíše odmítají a rozhodují se, že ho odstraní, i když právě on by přinesl světlo do jejich života.

  Nepřátelé přivádí ženu přistiženou při cizoložství a ptají se ho, co s ní dělat. Připomínají zákon, kde Mojžíš přikazuje takové kamenovat. /Dt. 22,22n/. Také v knize Leviticus  se píše – Kdo se dopustí cizoložství s ženou někoho jiného, kdo cizoloží s ženou svého bližního, musí zemřít, cizoložník i cizoložnice. /20, 10n/ Je to jedna z léček, do kterých se snažili Ježíše dostat. Kdyby potvrdil Mojžíšova slova, že má být kamenována, obžalovali by ho před světskými úřady, že si dovoluje soudit, ač k tomu není oprávněn. Možná by na to pak poukázali, že ten, který uzdravoval a odpouštěl hříchy, nyní odsoudil hříšníci. Kdyby jí odpustil a propustil, řekli by, že zlehčuje zákon a Mojžíše. Tak by ho zdiskreditovali v očích prostých věřících.

  Můžeme si ještě připomenout jiné zkoušky, kdy se farizeové snažili Ježíše na něco dostat a obžalovat ho. U Marka 10, 2-9 je popisováno, jak se ho ptali, zda je dovoleno muži propustit manželku. Je tu chyták, jak se postaví k Mojžíšovi, který dovolil napsat rozlukový lístek. Ježíš nezpochybňuje autoritu Mojžíše, připomíná však, že to Mojžíš připustil pro tvrdost jejich srdcí. Sám pak ukazuje na hodnotu a hloubku vztahů dvou lidí. U Marka 12, 13-17 je popisován případ, kdy se ho snažili nepřátelé obvinit. Ukázali mu peníz a ptali se, zda se má platit císaři daň nebo ne. Na jejich záludnou otázku, která ho měla dostat do úzkých, jim dává prorockou odpověď, která má trvalou platnost.

  Vraťme se však k našemu příběhu. Ježíš farizeům a zákoníkům hned neodpověděl, ale sklonil se a psal prstem po zemi. U Jeremiáše 17, 13  je napsáno. Ti, kdo se ode mne odvracejí, jsou zapsáni v knize stínů, protože opustili zdroj živých vod, Hospodina. Ježíš tu možná píše, že ti, kteří mají být nadějí Izraele, opouštějí Hospodina a píše jim varovná slova, že se ocitnou v zemi stínů. Někde jsem četl, že prý jim psal- i ty jsi zhřešil.

  Podobně jako marnotratný, který se octl na dně a pásl vepře, i jí se dostalo za její život veřejné pohany. Jako syn objevuje novou cestu u dobrého otce, tak i jí se dostává toho daru. Je tu však rozdíl. Zatímco syn musí povstat a učinit vyznání, pro tuto ženu je setkání s Ježíšem milostí. Kdyby jí sem nedovlekli, možná by se s ním nesetkala.

  Když na něj stále naléhali, aby se nějak vyjádřil, zvedl se a řekl- „kdo z vás je bez hříchů, první hoď na ni kamenem!“ Ježíš  nezpochybňuje zákon a Mojžíšovu autoritu a přitom neodsuzuje ženu. Pronáší prorocká slova, která budou platit v každé době. Odděluje hřích od osoby, jež ho spáchala a zároveň upozorňuje vážené farizeje, aby ve svých soudech byli opatrní. Ježíšova slova byla pro ně něco jako studená sprcha. Odchází jako školáci, jeden po druhém, od starších po ty nejmladší.

  Ježíš tu osaměl se ženou, která byla asi připravena na to nejhorší. K jejímu překvapení ti, kteří ji chtěli odsoudit, odešli. Ani Ježíš ji neodsuzuje, ale říká jí- „ Jdi a už nehřeš!“ Žena se tu setkává s opravdovou láskou, která jí dává novou šanci. Apoštolé, kteří se tu někde poblíž nacházeli, byli svědky toho, jak jejich Mistr přináší naději. Odsuzuje hřích a nesoudí ženu. Varuje ji před hříchem, protože ten by ji postupně ovládl  a přivedl do záhuby. Až k tomu dostanou pověření, budou i oni oddělovat zrno od plev, hřích od toho, který ho spáchal. Budou zvěstovat lidem radostnou novinu, že se nezrodili pro tmu, ale pro světlo.