Jméno

  V bibli jméno připomínalo poslání vyvoleného. Z bible se také dovídáme, jak vyvolený zápasil o své jméno, aby pochopil jeho poslání. Dostal od Boha poselství, které bylo tak naléhavé, že o něm nemohl mlčet, promluvil a oslovil mnoho lidí. Bořil jejich modly, které je přiváděly na falešnou cestu. Musel je bořit, protože sloužit jim by je učinilo otroky a vzalo jim svobodu. Jen vírou bez falešných opor mohli lidé dosáhnout svobodu. Jak snadné bylo věřit, když viděli býčka, který jim připomínal hojnost. Jak zase nesnadné bylo věřit v Boha, který je na nebesích a jehož si nesměli znázornit. Jestliže kolem býčka směli křepčit a dovádět, Bohu měli v tichu naslouchat. Zatímco modla jim vše dovolila, skutečný Bůh žádal, aby mu naslouchali a hledali jeho vůli.

  Když vyvolený cítil Boží blízkost, hovořil s nadšením, protože byl plný toho, co mu bylo svěřeno. Přišla také doba dlouhého mlčení, v níž prožíval své očišťování, aby hlouběji pochopil své poslání. Bůh se odmlčel, nedával o sobě vědět a on se měl spolehnout jen na zaslíbení, které kdysi dostal. Byl by rád, kdyby Bůh opět řídil jeho kroky a mohl s ním  denně mluvit.  Těžké bylo stát za svým poselstvím v dobách, kdy proti němu stáli nepřátelé, kteří ho nenáviděli za to, že jim vzal jejich bohy a přitom necítit útěchu. Lidé se nechtěli vzdát svých model, které si zavazovali, aby jim sloužili. Viděli je, mohli si je ohmatat, bylo to dílo jejich rukou, na  něž se mohli obrátit. Jak nesnadné bylo pro vyvoleného vydržet před nepřáteli, když Bůh mlčel. Jak nebezpečné by bylo udělat kompromis, na který ctitelé model čekali.  Kdyby vyvolený na něj přistoupil, rozmělnil by své poselství a snadno by o ně přišel.

Tichý hlas

  Jsme zahlceni množstvím hluku, který k nám doléhá ze všech stran, ať už je to muzika, kde někdy už nejde o zpěv, televizními programy, kterých je stále víc a přece vybrat si pořádný program je umění a také reklama, která teď v předvánoční době bude hlasitá. Moderní člověk žije v hluku, který ho pohltí, když se mu nebude bránit.

  Ticho každý z nás potřebuje k tomu, aby zaslechl tichý Boží hlas a poznal Boží vůli, kterou nalezne jen v tichu samoty. Je to jemné volání, které nás vybízí k naslouchání. Když mu nasloucháme pocítíme v sobě něco jako jiskru, která se touží rozrůst v plamen.

  Jako to dlouho trvá, když je zrno v zemi a pak vzklíčí, tak i člověk potřebuje čas na to, aby dozrál a pochopil své poslání. To, že Abrahám uposlechl Božího volání a šel do země zaslíbené, byl veliký čin, k tomu, aby se stal otcem věřících, bylo třeba, aby dozrál. Dlouhá léta v tichu čekal a ovoce jeho očekávání byl syn zaslíbení, kterého přijal jako dar. Protože naslouchal tichému Božímu hlasu, dovedl dobře řešit některé složité situace ve své rodině. Z tohoto života s Bohem se stal otcem věřících. Když Mojžíš, který žil v královském paláci, si uvědomil, že je také příslušníkem zotročeného národa, chtěl mu nějak pomoct. Když jednoho dne viděl, jak egyptský dráb bije otroka, drába zabil. Jednal impulzivně, rychle, myslel si totiž, že je třeba se bránit proti bezpráví.

 Proto musel odejít na poušť, kde žil v tichu samoty, aby až dozrál, mohl se stát vůdcem svého lidu.

  Když Maria dostala zaslíbení, že bude matkou Ježíšovou, uchovávala ta slova ve svém srdci a rozjímala o nich. Protože zaslíbení s vírou přijala, stalo se v ní pramenem Života. Když Josef zjistil, že jeho snoubenka je v požehnaném stavu, nejednal zbrkle a unáhleně, ale snažil se to pochopit a pak vyřešit. Protože to byl zbožný muž, který žil v pokoji s Bohem, rozhodl se, že se v tichosti se svou snoubenkou rozloučí, aby jí neublížil. Když se tak rozhodl, bylo mu zjeveno tajemství jeho budoucí ženy a dítěte, které měl přijmout. Pán Ježíš žil třicet let nenápadným životem v tichém nazaretském domku v městě, které nemělo dobrou pověst. Důležité nebylo, jak blízko žil duchovnímu centru- Jeruzalému, ale jak žil s Bohem. Pán Ježíš vždy žil v jednotě se svým Otcem. Když vystoupil, aby zvěstoval evangelium a mluvil k lidem, rád vyhledával tichá místa, kde byl sám se svým Otcem.

  Když i my budeme vyhledávat tichá místa, abychom naslouchali tichému hlasu v nás, Bůh nám odpoví na naše otázky a také zažehne plamínek v oheň, který dá našemu životu nové nadšení.