Jdi na obsah Jdi na menu
 


Velikonoční úvaha

201003090928_beranekbozi.jpg

 

 

 

Beránek

 

rembrandt_peter.jpg

 

  V jedné vesnici právě skončily obřady vigilie Vzkříšení, které se letos protáhly na dlouhé tři hodiny. Obřad vykonal stařičký kněz, který tu působil přes třicet let. Přišel sem ještě poměrně mladý, v plné síle a po letech tu zestárl. I když i letos vykonal vše, jak měl, přesto na něm bylo vidět, s jakou námahou a nasazením to dělal. Jak dlouho nám bude ještě sloužit, tu otázku si mnohý z jeho farníků položil. Tak podobně se ptal i kněz, když v kostele osaměl. Zesmutněl, protože věděl, že to bude s ním čím dál horší. Cítí, jak je málo pohyblivý, bolí ho klouby, nemůže pokleknout, špatně se mu chodí do schodů a těžko zdolává překážky. Poslední dobou hůř vidí, musí mít brýle stále při sobě, protože jinak by nic nepřečetl. To, že se mu zrak zhoršil, zavinila zákeřná cukrovka. Také zapomíná, často někde něco nechá a zlobí se, že to pak  musí dlouho hledat. Po tak krásných, ale náročných obřadech, je vyčerpaný. Bez ministrantů, zvláště těch starších, by to už nešlo.

  Když poslední z věřících opustil kostel, zhasl všechna světla, až na jedno, které osvětlovalo oltář, pak se posadil do lavice, aby viděl na svatostánek. Rád tu sedával, aby s Pánem probral své starosti. I dnes se tu posadil, aby mu naslouchal. Ze zkušenosti ví, že Pán mluví k prosícím a pokorným, jimž zjevuje svou vůli a nabízí vedení. Dnes se však nemůže soustředit, jsou to bílé hortensie na oltáři, které ho rozptylují. S pýchou si je prohlíží, protože se tak vyjímají na čistém oltáři. Přitom ho napadlo, zda bude mít ještě dost síly k tomu,  aby slavil Vzkříšení i příští rok. Při té myšlence zesmutněl, tak jako obvykle, když přemýšlel o tom, co přinesou příští měsíce.

 

   Snad i proto se stále častěji vrací ve vzpomínkách do minulosti a připomíná si pěkné chvíle, které prožil. Přestože se pokoušel soustředit,  únava byla silnější a usnul.  Ve snu se vrátil o šedesát let zpátky, kdy chodil do gymnázia. To už dospíval a o mnohých vážných věcech přemýšlel. Bylo to v neděli v podvečer, když se vrátil domů, sedl si ke stolu, začal psát úkoly a maminka mezitím připravovala večeři. Měl rád ty nedělní večery, kdy rodiče byli doma, tatínek něco kutil v dílně nebo si četl a maminka se točila v kuchyni, kde obvykle chystala večeři. Seděl nad početními příklady a snažil se je vypočítat. Dnes je spokojený, neměl s nimi problémy, a tak sleduje maminku, jak připravuje večeři. Potom položil pero a pak se zeptal. „Mami, opravdu Bůh vyslyší mé modlitby“. Usmíval se a byl zvědav, co mu odpoví.  Obrátila se k němu a po chvíli přemýšlení řekla. „ Myslím si, že Bůh každou tvojí modlitbu slyší, ale splní ti tu, která odpovídá jeho vůli“ a věnovala se dál své práci. Když se odmlčela, namítl- „Když se modlím za dobrou věc a přesto se mi nesplní, mám se modlit dál?“ Přestože nebyla připravena na takovou otázku, odpověděla mu tak, jak cítila. Moje matka, tvoje babička, byla hodně dlouho nemocná. Modlila se za uzdravení a přesto se její zdravotní stav stále zhoršoval. Mnohý by řekl, že je zbytečné se modlit a přestal by. Ona se však stále modlila a  modlitba přinášela do jejího života světlo. Objevovala moudrost, kterou by nevyčetla v knihách a nacházela hloubku své duše. Od ní jsem se naučila svěřovat sebe i své blízké  do Božích rukou. I když jsem v životě mnoha věcem nerozuměla a nechápala proč se tak dějí, věřila jsem, že  mají nějaký smysl.  

  Náhle se probudil. Zatímco ve snu se nacházel v příjemně vyhřáté místnosti u dobré večeře, tady seděl v zimě a měl hlad. Když se probudil a pohnul pravou rukou, měl pocit, že o něco zavadil. Vzal to do ruky a ejhle on to byl ze dřeva vyřezávaný beránek, který už měl být na oltáři. Zřejmě ho tam chtěl dát, ale pak se posadil do lavice a položil vedle sebe.

  Vstal, vzal beránka a položil ho na oltář, aby všem věřícím připomínal, že Kristus – beránek vstal z mrtvých. Pak se znovu posadil do lavice, pohlédl na oltář a neubránil se dojetí.  Jsem v jeho rukách a to, co se děje má nějaký smysl. Tak nějak to říkala maminka, jejíž slova si dnes připomněl. Na ni často vzpomínal  a její slova si rád připomínal. Protože již nikam nechvátal a ten večer nikoho nečekal, rozhodl se, že tu ještě zůstane. Cítil, že by tu měl zůstat s Pánem, jehož je služebníkem. S ním chce probrat celý svůj život a jemu svěří do rukou i problémy svého stáří.

 

201003090928_beranekbozi.jpg