Jdi na obsah Jdi na menu
 


Úvaha na měsíc srpen

 

Jan Marie Vianney - krátké homilie.
 

2008-11-08-155252-priroda-mala-vrbka.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

O koukoli na poli.


Dnes se, moji bratři, učíme z evangelia, že když Pán nasel na své pole do dobré půdy pšenici, přišel nepřítel a zatímco on spal, nasel mezi to koukol. To neznamená nic jiného, než že Bůh stvořil člověka dobrého a dokonalého a že přišel nepřítel a nasel do něho hřích. Ach! Adam klesl! Hrozný pád, který otevřel hříchu vstup do lidského srdce. A nyní jsou dobří a zlí vzájemně promícháni, mezi ctnostmi vidíme hřích.
„Má se vytrhat koukol?“ ptáte se. „Ne,“ odpovídá Pán. Aby spolu s koukolem nebyla vytrhána i dobrá pšenice. Čekejte proto až do žní. Lidské srdce má tedy až do konce zůstat směsicí dobrého a zlého, ctnosti i neřesti, světla i tmy, dobré pšenice i koukolu. Dobrý Bůh nechtěl zničit tuto směsici a nechtěl nám vnutit přirozenost, ve které by byla jen dobrá pšenice. Chce, abychom bojovali, abychom se všemožně přičinili, aby se koukol nerozšířil.
Ďábel přichází vždycky, zasévá do nás pokušení. Milostí Boží ho však můžeme přemoci, můžeme koukol udusit. Koukolem je především nečistota a pýcha. Svatý Augustin říká, že bez nečistoty a pýchy by nebylo moc záslužné odporovat pokušení.
Tři věci jsou nezbytné proti pokušení: modlitba, abychom byli osvíceni; svátosti, abychom byli posilněni; bdělost, abychom byli vytrvalí… Pokoušené duše je možno nazvat šťastnými. Protože když ďábel vidí, že duše usiluje o spojení s Bohem, zdvojnásobuje své zuřivé útoky. Ach, neocenitelné to spojení. Potom následovaly výkřiky údivu a chvály na vnitřní život a spojení s Bohem.
.

 

Homilie na podobenství o dělnících


V dnešním evangeliu se, milí bratři, vypráví o tom, že hospodář vyšel časně ráno, aby pozval dělníky na svou vinici. Ještě tedy nikdo nebyl na této vinici? Ach, ano, moji bratři, byla tam Nejsvětější Panna Maria. Vždyť se v této vinici narodila. Co je to za vinici? Je to milost Boží a v milosti Boží se zrodila svatá Panna, protože byla bez hříchu počata.
My všichni jsme na tu vinici povoláni. Hospodář nás hledal, svatá Panna tam však byla vždycky. Ach, ta krásná dělnice! Dobrý Bůh mohl stvořit krásnější svět než je tento nynější, ale nemohl dát život dokonalejšímu tvoru než je Maria. Ona je věží, která stojí uprostřed vinice Páně. Poslechněte si malý příklad, milé děti! Znáte vejce, která jsou v moři a z kterých vycházejí malé ryby, které pak velkou rychlostí proplouvají vodou. Právě tak má svatá Panna už od svého narození plnost života a chodí ve velkém oceánu milosti.
Po svaté Panně je tu někdo, kdo byl chvíli mimo vinici, kdo však do ní ihned vstoupil: je to svatý Jan Křtitel. Všichni ostatní přišli po svatém Janu Křtiteli a hospodář musel vyjít, aby je hledal.
Kdo jsou dělníci prvé hodiny? Jsou to svatý Alois z Gonzagy, svatý Stanislav Kostka, svatá Koleta… Jsou to všichni ti, kteří na vinici Páně vstoupili svatým křtem a nikdy odsud neodešli, protože si zachovali svou nevinnost. Ach, jak šťastné jsou duše, které mohou dobrému Bohu říci: „Pane, já vždy patřil tobě.“ Ach, jak je krásné, jak je důležité dát své mládí Bohu. Jakým pramenem radosti a štěstí to je.
Pak přijdou ti, kdo se Bohu odevzdávají v síle svého stáří. Ti se mohou ještě upřímně obrátit a zůstat dobrými dělníky na vinici Páně. Avšak ubozí zatvrzelí hříšníci, kteří tráví svůj život vzdáleni od Boha a chtějí na Boží vinici pracovat teprve tehdy, když už nemohou nic jiného dělat, a právě proto chtějí opustit hřích, až je hřích sám opustí. Ach, těch je nám velmi líto! Když byl člověk tolik let ponořen do zla, když se úplně pohroužil do bahna hříchu, pak je potřeba zázrak, aby mohl odsud vybřednout. Ach, bratři milí, prosme za ně o tento zázrak.
Nelze popřít, že zde nalézáme jednodušší a venkovským posluchačům co nejlépe přizpůsobenou formu podání starých otců, jejich jasný způsob výkladu evangelia, aby smysl mohl být zřejmý. Nezůstávají na liteře, ale vnikají do tajemství, která v sobě litera nese, vynáší je na světlo jako poklady moudrosti a lásky a dokazují shodu obou zákonů vyplněním proroctví, souvislost minulosti a budoucnosti, učení víry s přikázáním.
Jistě nikomu neujde krása přirovnání k malým rybám, které hned jak vyjdou z vejce, proplouvají mořskými stezkami se svatou Pannou, která se od svého narození nacházela v oceánu božských milostí.


Pokušení jsou užitečná do míry, do jaké nás poučují o naší nicotnosti a slabosti.

 

Homilie na podobenství o milosrdném Samaritánu.


Dnešní evangelium nám vypravuje o tom, jak ubohý pocestný ležel oloupen a zraněn na cestě do Jericha. Snad ani jeho tělo, moji bratři, nebylo tolik poseto ranami, jako jeho duše byla poseta ranami hříchů. A kdo je oním dobrým Samaritánem, který nalil balzám a olej do jeho ran? Je to náš Pán Ježíš Kristus, který sestoupil z nebe. Kam ho donesl? Do hospody? Ano, ale do jaké? Do lůna církve. A komu ho svěřil? Knězi. A co mu řekl? „Příteli, jen se o něj řádně postarej. Při svém návratu ti všechno zaplatím.“ Co je to za návrat? Moji bratři, konec světa to je. Kdy přijde dobrý Bůh, který dobré odmění a zlé pak potrestá.
Tento dobrý Samaritán nepřišel pro jednotlivce, přišel pro všechny. My všichni jsme ve stavu toho ubohého pocestného, který byl lupiči přepaden a polomrtvý ponechán na cestě. Jen se nezdráhejme vejít do hospody svaté církve a přijmout pomoc a péči, kterou nám přichystal onen dobrý Samaritán!

Mějme se na pozoru, protože neznáme dne ani hodiny! Tisíckrát šťastný je ten, kdo je v každé chvíli připraven stanout před Bohem.

Vždy a všude, v každém utrpení a v každém pokušení se svým duchovním zrakem dívejme na Boha, který jde před námi a který nám pomůže zvítězit.

Utíkejme se v modlitbě k Bohu – obracejme se k němu rychle a s velkou důvěrou.

 

 

jablko.jpg