Poezie na měsíc prosinec
3. 12. 2023
Hlaváček Karel
(24.08.1874 - 15.06.1898)
Hrál kdosi na hoboj
Hrál kdosi na hoboj, a hrál již kolik dní,
hrál vždycky navečer touž píseň mollovou
a ani nerozžal si oheň pobřežní,
neb všecky ohně prý tu zhasnou, uplovou.
hrál vždycky navečer touž píseň mollovou
a ani nerozžal si oheň pobřežní,
neb všecky ohně prý tu zhasnou, uplovou.
Hrál dlouze na hoboj, v tmách na pobřeží, v tmách,
na plochém pobřeží, kde nikdo nepřistál:
Hrál pro svou Lhostejnost, či hrál spíš pro svůj Strach?
Byl tichý Pastevec, či vyděděný Král?
na plochém pobřeží, kde nikdo nepřistál:
Hrál pro svou Lhostejnost, či hrál spíš pro svůj Strach?
Byl tichý Pastevec, či vyděděný Král?
Hrál smutně na hoboj. Vzduch
zhluboka se chvěl
pod písní váhavou a jemnou, mollovou...
A od vod
pod písní váhavou a jemnou, mollovou...
A od vod
teskně zpět mu hoboj vlhkem zněl:
Jsou ohně marny, jsou, vždy zhasnou, uplovou
Jsou ohně marny, jsou, vždy zhasnou, uplovou
…………………………………………………………..
Pozdě k ránu.
Pozdě k ránu.
Podmořské pralesy se ani nezachvěly,
po cestách
po cestách
neschůdných jen táhlý bloudil Vzdech,
z měst
z měst
zatopených zvony slabě vodou
zněly:
vše ve tmách zíralo na Zaslíbený Břeh.
vše ve tmách zíralo na Zaslíbený Břeh.
Lilie klekaly v své nezprzněné běli,
půlnoční modlitbu v svých rozmočených rtech,
a černí delfíni, již na návrších bděli,
při ohních zmírali v svých němých bolestech
půlnoční modlitbu v svých rozmočených rtech,
a černí delfíni, již na návrších bděli,
při ohních zmírali v svých němých bolestech
.
Až teprv pozdě k ránu, nad břehy když vyšel
za zpěvu zástupů, za slávy korouhví,
stříbrné pralesy jsem ze sna klekat slyšel
za zpěvu zástupů, za slávy korouhví,
stříbrné pralesy jsem ze sna klekat slyšel
v dalekých vodách moře, v mysech Tajemství...
A v sadech korálů, jež slabě zrůžověly,
se černé stíny nedočkavě tísnily a chvěly...
A v sadech korálů, jež slabě zrůžověly,
se černé stíny nedočkavě tísnily a chvěly...
Tys neslyšel Jehu, to vítr plakal, tvůj vítr plakal pro tvého rabi.
