Ježíš žehná dětem. 10, 13-16/

Tu mu přinášeli děti, aby se jich dotkl, ale učedníci jim to zakazovali. Když to Ježíš uviděl, rozhněval se a řekl: "Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží. Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevejde."  Objímal je, vzkládal na ně ruce a žehnal jim.

   - Matky přivedly své děti, aby se jich Ježíš dotkl a požehnal jim. Věřily, že moc a síla, která v něm přebývá, vstoupí do duší dětí a zapálí v nich oheň dobra. Věřilo se totiž, že vzkládáním rukou se předává moc a síla od žehnajícího. Tak předal Izák požehnání Jákobovi, který o ně usiloval. Vzkládáním rukou předal moc a sílu Samuel dvěma králům. Jistě byla i řada dalších příkladů žehnání skrze vzkládání rukou.

  Ježíš nám sesílá požehnání mnoha způsoby. Mezi jiným žehná duchovnímu dětství, které vychází ze křtu a přináší velká obdarování. Specifickým darem duchovního dětství je nadšení pro život s Bohem. Toto nadšení je strhující i pro pevně zakotvené ve víře. I oni vedle mladých nadšenců duchovně pookřejí, prožijí nové jaro své víry. Ježíš dává za příklad  dítě také proto, že jedná bezprostředně a bez předsudků. Takže i dospělý člověk by si měl uchovat  duši dítěte. Protože apoštolé měli duši dítěte, byli schopni Pána následovat.

  - Marie byla za totality  v tajnosti pokřtěna v jednom venkovském kostele. Její rodiče se totiž báli veřejně vyznávat víru, aby jim to neuškodilo v zaměstnání. Až změnou režimu se Marie v sedmnácti letech přihlásila do biřmování. Kněz, který vedl biřmovance neměl tehdy lepší posluchačku než byla ona. Když ti mladí lidé přijímali od biskupa svátost biřmování, patřila k nejlépe připraveným. Pro mladého kněze byla její přítomnost velikou vzpruhou, že jeho práce není marná.  Marie se vedle studia na vysoké škole, kdy studovala matematiku, zapojila aktivně do života farnosti. Její nadšení, které vycházelo z objevené víry, zapalovalo. Zapojila se do společenství mladých lidí, kteří především hudbou a zpěvem oslovili ty starší. Svým nadšením přivedla do kostela hledající mladé lidi, kteří tápali a možná by skončili jinde. Když dokončila vysokou školu, mnozí si kladli otázku, jakou cestou se vydá. Většinou se domnívali, že tak chytrá dívka se vdá a bude žít  jako současní úspěšní mladí lidé. Byli však i lidé, kteří u ní cítili Boží povolání a nemýlili se. Jednou o prázdninách se Marie vypravila na exercicie, které pořádali františkáni. Bylo zajímavé, že ona, která se vyznačovala logickým, přírodovědným vzděláním, milovala svatého Františka. Ty exercicie byly podnětem pro její další život. Uvědomila si, co to znamená žít ve svobodě Božích dětí. Duchovní cvičení ji přivedly k myšlence cele se odevzdat Bohu. K tomu, aby toto rozhodnutí dala, musela mít duši dítěte. Kdyby ji neměla a toužila po úspěchu ve světě, odešla by podobně jako bohatý mládenec.