čerpáno z www.detivira.cz
z knihy: "Od adventu do adventu" vydal(o): Karmelitánské nakl.
Jan Kotas, ilustr. Martina Špinková
SLAVNOST VŠECH SVATÝCH
Stromy opadaly, často prší a sluníčko se ukáže zřídka. Přichází nejtemnější roční čas. Příroda vypadá šedivě, jako by zestárla a ustával v ní život. I lidé cítí víc než jindy, že na světě je také smrt. Někdy je proto zmáhá smutek. Čím ho zahnat?
Křesťané si často připomínají, že Bůh umí udělat srdce každého člověka svěží a krásné od mládí až do stáří. Navzdory těžkostem života, nemocem, dokonce i navzdory smrti. Bůh je stále plný života a dobra, z lásky se radostně rozdává, je svatý, a lidé se mu mohou podobat, když jsou s ním. I oni se stávají svatými, podobně jako jejich Otec.
Svatí žili i zemřeli jako věrní a stateční Boží přátelé. 1. listopadu je společná slavnost Všech svatých. Bůh má mnoho přátel: někteří jsou velice slavní, o jiných ví jen on sám, někteří žili velice dávno, jiní docela nedávno, a patříme k nim vlastně i my, kteří v přátelství s ním teprve rosteme. Je to svátek celé Boží rodiny, církve.
VZPOMÍNKA NA ZEMŘELÉ
V prvních listopadových dnech chodíme na hřbitovy a myslíme s láskou na své mrtvé. Křesťané je v modlitbě svěřují Bohu, děkují za jejich život a také mu vyprávějí o své bolesti z jejich smrti. Den společné vzpomínky na všechny zemřelé je 2. listopadu. Na hrobech bývá spousta květin a malých světýlek, která zapalujeme kvůli naději - věříme, že život zemřelých lidí nezhasl. Je teď skrytý u Boha. A Bůh nás všechny chce jednoho dne vzít k sobě. Pak nás už nic nerozdělí.
