Jdi na obsah Jdi na menu
 


Úvaha - na měsíc leden

7. 1. 2017

 

Hodně se teď mluví o celebritách. Jejich tváře jsou mediálně známé. Objevují se na obrazovkách televizorů, hovoří v rozhlasu, píší do novin a občas slyšíme o skandálech z jejich života, jakoby ty měly patřit k tomu, že jsou slavní. Já bych se pokusil nabídnout jiné celebrity, s nimiž se mnozí z nás denně setkáváme a přece je tak snadno přehlédneme. Když vyjdete z Klementinské knihovny a vstoupíte na Karlův most, setkáte se tu se svatým Františkem Xaverským, misionářem, který asijským národům přiblížil evangelium. Při této postavě si uvědomuji, že víra není jen dar pro mě a o radost z víry bych se měl podělit. Každý můžeme evangelizovat svým životem, ale i slovem. Vhodná myšlenka i působivý příběh mohou být tím semenem, které když padne do dobré půdy, přinese užitek. Vždyť i velká řeka má někde svůj pramen. Na své cestě se setkávám s další celebritou a tou je Ludmila.Ta neodmyslitelně patří k počátkům křesťanství u nás. Když vidím Ludmilu, uvědomuji si důležitost křtu. Byla to ona, která se vydala se svým mužem Bořivojem na Velehrad, kde z rukou sv. Metoděje přijala křest. Křtem odvrhla od sebe falešné bohy a přijala Krista jako Pána. A tento dar předala i svému okolí, především vnukovi Václavovi. Tak i my tím, že přijímáme křest odmítáme falešné bohy a přiznáváme se k Pánu. Tím začíná Boží život v nás. Když hovořím o Ludmile, nelze přehlédnout Cyrila a Metoděje,  věrozvěsty slovanské. Při pohledu na ně si připomenu, jak je důležité číst bibli, protože právě tu nám oni přeložili do slovanského jazyka. Když jdeme dál setkáváme se svatým Františkem z Assisi, který nás učí svobodě božích dětí. On nám ukazuje, že člověk je tím svobodnější, čím méně je závislý na věcech kolem sebe. Když pokračujeme v cestě, potkáme svatého Vojtěcha, velikého syna českého národa. Tento vzácný kněz nás vede k horlivosti pro Pána. To, čeho bychom se měli chránit, je polovičatost a povrchnost. Nebudeš-li studený ani horký, počnu tě vyvrhovat z úst svých, říká Písmo. Vojtěch celým svým životem nás varuje před povrchností. Skončit v průměrnosti, to je nebezpečí, které hrozí mnohým z nás.  Také se tu na mostě setkáme s Janem Křtitelem, o němž jsme slyšeli v adventní době. Byl to hlas volající na poušti a připravil cestu Pánu. Připomenu jen slova sv. Augustina - Z Jana si vezměte příklad. Považují jej za Krista, on odpovídá, že není tím, za koho jej považují, a nezneužívá cizího omylu pro nějaké vlastní zpupné vyvyšování. Kdyby byl řekl: Já jsem Kristus, jak velice snadno by tomu byli uvěřili, když jej za Krista považovali ještě před tím, než by to byl řekl. Neřekl to; rozpoznal se, odlišil se, pokořil se. Viděl, kde ho čeká spása. Pochopil, že je svítilnou, a strachoval se, aby ji neuhasil vítr pýchy. Při tomto svědci si uvědomuji, jak každý Boží dar vyžaduje pokoru. Neseme poklad v hliněné nádobě. Stojí tu i svatý Norbert, který ač pocházel z ciziny, odpočívá tu na Strahově. Ten nám ukázal, že být knězem, znamená být pastýřem. Vytvořil rodinu pro mnoho kněží, která oslovuje mnohé dodnes.  Na závěr putování po Karlově mostu bych připomněl Jana Nepomuckého, který byl také knězem, pastýřem a zároveň svědkem pro svoji dobu. On nás učí něčemu moc důležitému, a to kdy mlčet a kdy promluvit. I v dnešní době je důležité udržet svěřené tajemství. Tajemství je vždy to, co vytváří hloubku člověka. A tak jsem vám chtěl připomenout několik celebrit, s nimiž se setkává, neútočí na nás svou podbízivostí, ale hovoří tichým hlasem vybízejícím k následování. 

 

na-moste-165.jpg