Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak evangelizovat- Jean Luc Moens.

3. 10. 2017

 

 

Obrazek

  Evangelizace nikdy nebude možná bez působení Ducha svatého. Tu zkušenost zažili apoštolé na Letnice. Tito ustrašení lidé, kteří se před Židy zavřeli ve večeřadle /J.20,19/, se stávají odvážnými svědky, kteří neváhali pro zvěstování i zemřít. V prvé apoštolské řeči v dějinách církve Petr ohlašuje posluchačům, že Duch svatý uskutečňuje Joelovo proroctví. „V posledních dnech, praví Bůh, sešlu svého Ducha na každé tělo“./Sk. 2,17/.

  Zkušenost apoštolů může i každý z nás prožít, protože Ježíš slíbil svého Ducha všem, kdo v něho uvěří. Tento příslib uskutečňuje ve své církvi prostřednictvím křtu a biřmování. Nemusíme se bát. „Těšitel, Duch Svatý, kterého pošle Otec v mém jménu, naučí vás všemu a připomene vám vše, co jsem vám řekl“./Jan 14,26/. I když budeme v těžké situaci, Duch svatý nám poradí. „Nestarejte se, co a jak budete mluvit, neboť v tu hodinu bude vám dáno, co máte říkat. Neboť to už nebudete mluvit vy, ale Duch vašeho otce bude mluvit ve vás“. /Mt. 10,19-20/.

  Evangelizace není vyhrazena pro elitu- kněze, řeholníky a řeholnice nebo pro vybrané laiky. Je to věcí všech, ale především věcí Ducha svatého. Stačí v něho věřit, nechat mu volný prostor, aby v nás a skrze nás působil. To potvrzuje zkušenost všech, kteří se otevřeli jeho působení.

  Poznal jsem jednu ženu, která byla zdrženlivá k Obnově v Duchu svatém a neměla zájem o vylití Ducha svatého. Tvrdila, že je se sebou spokojená a nechce nic měnit. Aby však udělala manželovi radost, souhlasila, aby se za ni modlili na úmysl obnovení milosti křtu a biřmování. Po určité době mohla dosvědčit, že po této modlitbě nastala v jejím životě veliká změna. Dostala chuť evangelizovat. Jako matka rodiny našla množství malých příležitostí, jak svědčit ve svém každodenním životě. Tento příklad ukazuje, že pro evangelizaci je důležité nechat v nás působit Ducha svatého.

  Co vlastně dělá Duch svatý? Snaží se především o naše obrácení a posvěcení a povede nás ke stále větší lásce ke Kristu a Církvi. Bude nám pomáhat stále dokonaleji objevovat bezedné bohatství modlitby, svátostí, života v Církvi a jejich důležitost v našem duchovním životě. Pomůže nám prohloubit naši víru a přivede nás k osobnímu střetnutí se zmrtvýchvstalým Kristem. Uvede nás i do modlitby, která je nevyhnutelná, pokud chceme slyšet a praktikovat Boží slovo. Jak bychom zvěstovali Krista, kdybychom ho nepoznali nebo byli vlažní?

  Misie je záležitostí víry, je mírou naší víry v Krista. Z naší strany se žádá, aby Kristus byl naším svrchovaným Pánem. Obrácení je nevyhnutelnou podmínkou pro misijní život a naléhavě o něj prosme. Až do konce svého života budeme mít co prohlubovat. To však neznamená, že máme záminku na oddalování naší apoštolské činnosti. Ne, Ježíš nás posílá takové, jací jsme. Nebojme se, Duch svatý bude působit i skrze naše slabosti a nedostatky.

  Když jsem vyučoval, jednoho dne jsem se svěřil knězi se svým zármutkem nad tím, že moje chyby jsou zřejmě problémem pro mé žáky. Což nemá člověk pokušení poskytnout dokonalé, působivé a neporušené svědectví? Kněz mi řekl: „o to se neboj. Přes tvé chyby lidé uvidí, že tvoje snažení se dá napodobit“. I naše chyby, pokud jsme pokorní, může Duch svatý použít. „Těm, co milují Boha, vše napomáhá k dobrému. Řím 8, 28/. Na otázku, jak evangelizovat, máme první základní odpověď- dát se vést Duchem svatým.

  Pro evangelizaci je důležité nadšení, a tak si připomeňme horlivost sv. Terezie z Lisieux. „Chtěla bych přejít celý svět, ohlašovat tvé jméno a zasadit na nevěrné zemi tvůj slavný kříž. Ale, můj milovaný, jedna misie by mi nestačila. Chtěla bych v jedné chvíli ohlašovat evangelium na všech pěti částech světa a na vzdálených ostrovech. Nechci být misionářkou jen na několik roků, ale chtěla bych jí být až do konce světa“.

  Svatý Alfons z Liguori ve své knize Umění milovat Ježíše Krista říká, že naše tužby se líbí Pánu a bere je, jakoby už byli skutečností. V tom smyslu chtít evangelizovat, je již evangelizace.

  Terezie z Avily připomíná, že touha je pro duchovní život moc důležitá. Je třeba mít velké touhy, z nichž se rodí velké projekty, i když je člověk nemůže uskutečnit. Podle ní každá cesta ke svatosti začíná velikou touhou. Tak je třeba začít každou evangelizaci. S touhou v srdci naslouchat Bohu, milovat bratry a zprostředkovat jim to nejlepší- Ježíše.

  Bůh potvrdil touhu Terezie z Lisieux, když jí dal to, o co prosila. Což Bůh by jí nevnukl velké tužby, kdyby je nechtěl vyslyšet. Po její smrti počet misionářů, kteří svědčili o milostech získaných prostřednictvím malé karmelitky  byl tak velký, že lze hovořit o zázraku. Za třicet let po její smrti byla roku 1927 vyhlášena za patronku misií. Bůh potvrdil povolání té, která chtěla být misionářkou mezi čtyřmi zdmi kláštera.

  Jestliže se Terezie, zavřená na Karmelu od patnácti let, mohla stát misionářkou svou touhou, je to možné i každému z nás. Avšak pozor, nemysleme si, že je to lehké rozhodnutí. Terezie zaplatila za svou touhu tím, že se celá darovala. Ve svých posledních slovech potvrdila: „Nikdy bych nevěřila, že je možné tolik trpět. Mohu si to vysvětlit jen vroucí touhou, kterou jsem měla pro záchranu duší. Opravdová horlivost není jednoduché rozhodnutí, přivádí totiž k úplnému sebedarování –„Horlivost o tvůj dům mě stravuje./Jan 2,17/

  Evangelizace je především věcí Pána, který nás posílá. Chceme se oddat jeho vůli, naslouchat mu a spojovat se s ním v modlitbě. Ta je podle Clauda Colombiéra jediným prostředkem na to, aby se Bůh spojil s námi a udělal něco pro svou slávu. Říká se, že svatý Dominik, který byl velikým evangelizátorem, se jedné noci takto modlil: „Ježíši milosrdný, co bude s hříšníky?“ Jeho noční prosby pomohly k obrácení, které dosáhl během dne svou apoštolskou činností.

  Objev, že modlitba má v každé apoštolské činnosti základní, prvořadé a nevyhnutelné místo, byl jedním ze zdrojů síly v životě Pierra Goursata, zakladatela komunity Emmanuel. Zapálený horlivostí za záchranu duší, zvláště mladých, si Pierre Goursat osvojil modlitbu sv. Dominika a přimlouval se za hříšníky ve víře v Boží milosrdenství. Ke konci života se tato prosba stala jeho základní činností, zvláště v době, kdy byl nemocný a probděl mnoho nocí. Pierre byl přesvědčený, že modlitba sama o sobě má velkou evangelizační sílu. Vzpomeňme na modlitby svaté Moniky, která prosila za obrácení syna i manžela. Dosáhla obojího a její syn Augustin se stal svatým biskupem a církevním otcem.

  Svatý Dominik řekl, že každá apoštolská činnost se rodí z kontemplace. Proto se musíme vystříhat nástrahám aktivismu, který číhá na ty, kteří chtějí být misijně činní. Modlitba jasně poukazuje na naší malost a závislost. Nejsme schopní nic udělat pro to, abychom změnili srdce. Jen Bůh vládne nad nimi. Jediné, co můžeme udělat, je modlit se, aby Boží jméno bylo oslaveno. Můžeme se modlit na ulici, za lidi, které potkáme, v metru, dopravě, za volantem, za lidi, s nimiž pracujeme, za rodiče i děti. Panna Maria nás ve svých zjeveních vybízí, abychom se modlili za hříšníky.