Jdi na obsah Jdi na menu
 


Úvaha na měsíc BREZEN

2. 3. 2016

Pokušení Páně. 1,12-15/.

 

1-web.jpg

 

 

  Duch vyvedl Ježíše na poušť. Byl na poušti čtyřicet dní a byl pokoušen od satana, žil tam mezi divokými zvířaty a andělé mu sloužili. Když byl Ja Křtitel uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: “Naplnil se čas a přiblížilo se Boží evangelium. Obraťte se a věřte evangeliu.

  Zprávu o pokušení Páně nalézáme u všech synoptických evangelistů. Zatímco Matouš a Lukáš zachycují trojdílný dialog s pokušitelem, Marek stručně vypovídá, že Ježíš plný Ducha svatého odchází na poušť. I vyvolený národ putoval čtyřicet let pouští, kde byl pokoušen, ale Bůh mu byl blízko. Ježíš se na poušti čtyřicet dní postil, prošel zkouškou, z níž vyšel vítězně. To dokázal v síle Ducha svatého. Satan je chápán jako protivník Boží, ale i lidí/ Job/. Je odpůrcem Božím i stvoření /Genesis/. Ježíš, který je pravý Bůh i člověk má lidskou přirozenost, na níž by satan rád zapůsobil, aby ho odvedl od jeho poslání. /Sk. 10, 38/ Působení obou je neslučitelné. Ježíš, jdoucí v Duchu svatém, představuje sílu, zatímco satan je negací stvoření, zpustlý dům./ L11,14-23/ Ježíš v pokušení obstál a tím se stal protikladem Adama, který v něm podlehl /Řím. 5, 12-21/. Jeho příchodem začíná nový věk, věk záchrany, kdy vládce tohoto světa bude vypuzen /Jan12,31/ Dává nám příklad, že můžeme v Boží síle čelit úkladům pokušitele. /Efez 6,12 a Zj. 12, 1-18/. Satan je protivník Boží a je naším žalobcem, který chce naší dobrou snahu poskvrnit jedem. /Job/ Kořenem satanova hříchu je pýcha, touha po bohorovnosti.

  Evangelista se zmiňuje, že Ježíš tu přebýval s divokými zvířaty. Všimněme si, že první člověk, před pádem do hříchu, byl pánem nad zvířaty. /Gen. 1, 26-28/. Tento mír mezi lidmi a zvěří byl hříchem narušen, avšak zůstává tu naděje /Iz. 11, 1-9/. Život svatého Františka je zajímavý v tom, že i on žil ve veliké harmonii se zvěří. Zatímco první lidé zůstávají po svém hříchu sami bez ochrany, Ježíšovi slouží andělé. Tak je tomu i s námi, když obstojíme v pokušení, nejsme sami, bez ochrany. Jako příklad můžeme uvést i svatého Josefa, který  odolal  pokušení, ale pak  mu bylo zvěstováno tajemství Mariina syna/Mt. 1, 18-25/

  Dále je tu  uvedeno jméno předchůdce Páně Jana Křtitele. Hned na počátku evangelia Marek hovoří o jeho poslání připravovat lidi na příchod Mesiáše. Tuto úlohu i podle ostatních evangelistů Jan naplnil. Nyní je zmiňováno jeho uvěznění. Jestliže Ježíš byl pokoušen od satana, prochází i Jan Křtitel těžkou zkouškou. Ten, který žil příkladným životem, učinil, co Bůh od něj očekával, má nyní jako odměnu vězení. To bylo v protikladu s tehdejším myšlením, kdy spravedlivý je odměňován. Těžko si můžeme představit myšlenky, které vstupovaly do jeho mysli jako pokušení. Zatímco Jan má vydat poslední svědectví – trpět pro Boží věc /Mk 6,17-29/, Ježíš se vydává na svoji apoštolskou cestu. Podobně jako Jan i Ježíš přinese své největší svědectví. “On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?” Řím.8,32/

  Ježíš začíná svoji apoštolskou činnost v Galileji. Tady veřejně hovořil o příchodu Božího království, které přišlo jeho příchodem. Člověk se stává jeho součástí přijetím jeho slova. Slovo, jež hlásá, se podobá zrnku, které je nepatrné, ale když padne do dobré půdy, kde může vyklíčit, přinese užitek. Království Boží se projevuje v samé osobě Krista, který přišel, aby sloužil a svůj život vydal jako výkupné za mnohé./Světlo národů/ V něm se naplnilo i to, co popsal Iz. 2,1-5 a je uvedeno v listu  Gal. 4,4/. K tomu, aby se někdo mohl cítit příslušníkem Božího království je potřebné pokání a víra. Ježíš žádá víru v sebe jako v nositele naplnění. Jeho evangelium, to jsou slova, která učil a skutky, jež konal. Jestliže jsme uvěřili v evangelium, neznamená to, že jsme uvěřili v nějakou ideologii, ale uvěřili jsme Ježíši Kristu. Naše víra je osobní vztah k tomu, který je nazýván Pán.