Jdi na obsah Jdi na menu
 


Úvaha - únor 2016

 

 Víra mi pomáhala - svědectví Jany Žáčkové

z Brna z komunity Emmanuel.

 116206-original-d2xki.jpg

 

 

Učila jsem na učilišti asi 20 let. O něco později jsem se se svou kamarádkou rozhodla jít do oboru chemik prádelen a čistíren, kde byla koncentrace "nejslabších" dětí. Moje kamarádka tehdy dělala ve výzkumném ústavu, její obor byl chemik a měla několik patentovaných vynálezů. Přesto se rozhodla jít se mnou tam, kam nikdo nechtěl. Víra nám pomohla přijmout tuto práci dobrovolně a pozitivně. Hned od začátku jsem k těmto dětem měla pozitivní přístup. Děti to byly velmi zanedbané. Ani jednou se mi nestalo, že bych měla učenku z úplné rodiny.

Byla jsem s nimi ráda. Víra mi pomáhala milovat je a soucítit s nimi. To mi dávalo přirozenou autoritu. Často mezi námi vznikl hodnotný vztah. Brávala jsem je často k nám, vyráběly jsme různé věci (perníky, kraslice apod.). Večer se jim nechtělo domů. Říkaly, že viděly poprvé fungující rodinu. Pamatuji si, že mě "oťukávaly" a zkoušely, jak se zachovám. Můj postoj vycházel z mého přesvědčení, že jsou všechny tyto děti stejně důležité, jako kdokoliv jiný.

Co se týče vztahu s ostatními pedagogy, vybavuje se mi zvláště následující zážitek. Mezi pedagogy byla učitelka Irenka, která se mě čas od času zeptala na něco, co se týkalo mé víry. Pokud se ptala, snažila jsem se jí podle pravdy odpovídat. Pokud se neptala, mlčela jsem.  Jednou jsem byla rozhodnutá, že dám výpověď. Ale dala jsem ji až později (o 2 roky), protože tato Irenka se dostala do velkých potíží.

Během vánočních svátků jí umřel manžel (35 let). Těsně před svátky u něj zjistili rakovinu a ona se mě ptala, jak je to možné, jak se to slučuje s tím, co říkám o Bohu. Hledala jsem odpověď v Písmu. Otevřela jsem ho a uviděla slovo v Zacharijášovi, verš 10,1 - moc jsem tomu nerozuměla, ale Irenku to slovo posunulo do takové zvláštní nálady, pokoje. Jednoho dne jsme přišly obě k jeho posteli a ona mu řekla o jeho nemoci, o tom, že už ho nechtějí operovat a že umírá. Plakaly jsme pak několik hodin. Pak jsem se za ně modlila, oni se později přidali a bylo poznat, že jsou plni pokoje.

Můj kamarád lékař říkal, že umírající si musí projít určitými psychickými fázemi před smrtí. Tento muž na to neměl čas a přesto jsme prožili nádherné milosrdné umírání.

Odešla jsem z práce, až se Irence aspoň trochu "zahojily rány". Stýkáme se pořád. Stala se z ní věřící žena.