Jdi na obsah Jdi na menu
 


Úvaha na měsíc červen

2. 6. 2016

Podobenství o zrnu hořčičném a kvasu. Mt.13,31-33/. 

 

Kdysi jel František do Foligna, aby tu prodal látky. Cestou se zastavil u polorozpadlého kostela San Damiáno. Vešel dovnitř, aby se tu pomodlil. Při modlitbě uslyšel hlas- Františku, obnov můj dům, neboť se rozpadává. Pochopil, že ho volá Pán a v tu chvíli nebylo pro něj ni důležitějšího než opravit chrám. Spolu s tím, jak opravoval kostel, opravoval i svou duši. Později shromáždil kolem sebe stejně smýšlející lidi, kteří chtěli svůj život opravit podle Krista. Ta myšlenka se možná mnohým zdála pošetilá, oni jí však věřili, plně pro ní žili, a tak se stala silnou. Plně důvěřovali Pánu a on je za to odměnil svou přízní. František se stal živým obrazem Krista, mimořádným člověkem ve své době, o jehož víru se mohli mnozí opřít. Život Františkův a život jeho bratří se podobal kvasu. Jako kvas je schopný prokvasit těsto, tak i opravdový život v Bohu může oslovit svět, v němž vše se považuje za relativní. Život Františka a jeho bratří ovlivnil povrchní zbožnost své doby. Mnohým lidem ukázal, jak následovat Krista a žít podle jeho vůle.

 Matka Tereza původně přišla do Indie učit dívky z bohatších rodin. I když žila za dveřmi kláštera, nemohla nevidět bídu, která tu byla všudypřítomná. I ona nějakým způsobem zaslechla Boží výzvu, aby vstoupila do ulic bídy a sem přinesla lásku. Ta myšlenka se zpočátku zdála těžko uskutečnitelná, nebezpečná a vyžadovala plnou důvěru v Boží vedení. Proto se s vírou vrhla do Boží náruče a Bůh jí provedl všemi úskalími a ochránil ji pře vším zlým. Její myšlenka dosáhla naplnění, když si chudí lidé Kalkaty uvědomili, že Bůh je s nimi, má je rád a nepřišel je soudit, ale spasit. Život matky Terezy a jejích sester by se dal přirovnat kvasu, který prokvasí těsto. Do ulic Kalkaty, kde lidé žili v té největší bídě, jakou si můžeme představit a často umírali před očima kolemjdoucích, přinesla lásku, která se týkala všech

 Říká se, že malíř vlastně po celý život maluje jeden obraz a spisovatel píše v různých obměnách jednu knihu. Jsou nějak zaujati jednou důležitou myšlenkou, která tvoří nebo silně ovlivňuje jejich život. I nám Bůh svěřil nějakou myšlenku, kterou by rád skrze nás učinil. Naším problémem je polovičatost. I když v Boha věříme, často mu plně nedůvěřujeme, bojíme se rizika, do něhož bychom šli a vyhovuje nám naše pohodlí, které bychom neradi opustili. Protože tak často žijeme polovičatě, nejsme šťastní. Jen ten, kdo uvěřil v sílu myšlenky, učiní něco hodnotného. Učiní ho natolik silným, že mnoho hledajících se bude moct o jeho víru opřít.

 

Obrazek