Jdi na obsah Jdi na menu
 


DARY DUCHA SVATÉHO

5. 6. 2017

 

SEDM darů DUCHA SVATÉHO

 

rosarium.jpg

 

DARY DUCHA SVATÉHO - ( čerpáno z knížečky  MINUTĚNKA od Josefa HLOUCHA)

S posvěcující milostí nám dává Duch svatý i své dary. Je jich mnoho, ale podle Zjevení se jich počítá sedm. Je to zvláštní projev Boží starosti o nás, abychom ve všem byli vedeni Duchem svatým, a tak abychom byli milými dětmi Božími. Jsou to zvláštní mohutnosti dané duši, úprava duše, nová vesla, nové plachty na lodičce do ráje. Je to nadpřirozený jemnocit daný duši, aby nadpřirozeně smýšlela, cítila, jednala, aby se volně pohybovala ve světě milosti. Je to jakýsi vyšší organismus, který uchovává a rozvíjí v duši nejvyšší život, abychom byli tam a takoví, jakými nás chce mít Bůh. Ty dary léčí rány duše po dědičném hříchu: smyslnost, pýchu, povrchnost, sobectví, žádostivost... Působí zvláště tam, kde jde o velké úkony, kde má vyniknout krása evangelia, velikost církve svaté, čistota, obětavost, trpělivost, zvláště tehdy, když utrpení trvá již dlouho a když apoštolát stojí zvláštní námahu; tam, kde je potřebí velké pokory, lásky, hrdinství. Nic velkého se nestalo v církvi bez pomoci Ducha svatého. Svatí, praví velikáni, toť hrdinové pomocí darů Ducha svatého. Toužíš po dokonalosti? Pros Ducha svatého o  jeho sedm darů!

 

1. DAR  MOUDROSTI  -

zvláštní  uschopnění duše, aby chápala, chutnala, zachovala smysl pro pravé hodnoty a vážila si ho. "Okuste a vizte, jak dobrý je Hospodin!" Dát duchvnu ve všem prvenství a neprodat je za čočovici smyslového požitku. Duchovní jemnost, abychom rozeznali, co vede k Bohu a co páchne zlem. Velká milost - umět rozeznávat duchy. Tento dar léči od zvráceného sklonu přehazovat hodnoty: když totiž, co patří Bohu, dává se lidem! Léčí od žalostného omylu tu péči, která patří duši a věčnosti, věnovat časným zájmům. Bože můj, jak snadno tato rána člověka postihne. Tento dar pomáhá, aby vyrůstaly velkorysé charaktery, lidé věčnosti, a tudíž praví velikáni, kteří jednají z nejvyšších pohnutek a jdou za nejvyššími cíli, lidé, u  nichž vždy rozhoduje něco velkého, vpravdě krásného. Tušíš v nich  nebeské krásy, víš, že mají něco, co zvedá svět, co i tebe může povznést, zušlechtit. Zamysli se! K čemu ty zvláště potřebuješ dar moudrosti?...

 

2. DAR ROZUMU - 

Intelekt! Číst uvnitř, pronikat ke kořenům věcí a událostí, svatých pravd. Pomoc k hlubokému prožívání tajemství Božích a tím tajemství života. Vytváří hluboké duše. Dává jim lásku k samotě, která umožňuje sestup na hlubiny i výstup na výšiny. Uschopňuje k rozjímání. Tento dar léčí povrchnost, polovičatost v chápání života, odpovědnost vůči Bohu i lidem. Povrchnost - jak strašná choroba moderního člověka. Ve věcech hmotných taková dokonalost, ve věcech duchovních taková povrchnost! Ta vede k tomu, že člověk snadno pohrdá věcmi a hodnotami, které nezná. A v tom je ta tragika. Tento dar nás též učí vážnosti a rozvážlivosti, zvláště kde jde o věci Boží - duše. Na hlubinu! Do samoty!... Pros o touhu po hlubokém poznání Boha -víry! Hluboký člověk vnitřní, je krásný. Mlčenlivý - ale když promluví, má to váhu. Člověk Ducha svatého, pravý inteligent, muž Boží.

NÁLADOVOST - rozjímáme o darech Ducha svatého. Je dobré posvítit si na jejich ústředního nepřítele. Je jím náladovost. Je to veliké zatížení životní cesty o stránce nadpřirozené - i přirozené. Stačí maličkost a z radosti je smutek. Náladovost je znamením slabého charakteru. Člověk citu, jen citu, který se zmocnil vlády, řízení. Náladovost znemožňuje osvojit si ctnosti, poněvadž nedopřeje v ničem dobrém vytrvalosti, stability. Snadno vede k hříchu, poněvadž nezná klidné uvažování, rozvahu.Vnáší nepokoj do poměru k Bohu, k lidem, k práci. Připravuje rodinu, domov o kouzlo tepla, pokoje. Vnáší nervozitu, poněvadž druzí se musejí obávat, co by zas mohlo vést k pokažení nálady. Náladový bude sotva mít hodnotného přítele. Příčiny? Dědičná dispozice, slabost  nervů, únava, nemoc. Ale to vše se dá usměrnit, ano, i zlikvidovat soustavnou prací na sobě samém, důkladným denním sebezpytováním a správným hodnocením svého jednání, zvláště pak častým sv. přijímáním, jímž vystavujeme své nitro přetvořujícímu vlivu Sanctissima! Ó, jak měnivé je to srdce ženy - ale často i muže, ale pak je to to tím horší. 

 

3. DAR  RADY - 

působí, abychom poznali, co je vůle Boží, co v dané situaci žádá Bůh, co je v zájmu duše a věčnosti, co víc a lépe oslaví Boha. Často se denně před nás stavějí dva světy. Dar rady nás uschopňuje umět se dívat a vždy myslet na konec, k čemu to  neb ono vede. Je při nás jako dobrý moudrý přítel, který ví vše lépe než my a též nám poradí. Léči duši z ukvapenosti, lehkomyslnosti. "Syn nemůže sám ze sebe konat nic, nýbrž je to, co vidí, že koná Otec" (Jan 5,19). Tento dar učí nás poznat podvod světa, ďábla a vášní, učí neradit se se smysly a jen s citem, ale s Bohem a rozumem osvíceným vírou. Uchovává nás na výši nejvyšších principů, uchrání nás výčitek, že bychom měli to neb ono učinit jinak. Umožňuje pokojné, čisté svědomí - a to je nad poklady!

 

4. DAR SÍLY - 

víme, co činit, ale leckdy jsme slabí. Duch je ochoten, ale starý člověk je slabý, zvláště kde jde o těžkou povinnost, sebezapření, pokoření. "Budete opatřeni silou z nebe!" slíbil Pán učedníkům. Velké činy apoštolů, hrdinské činy mučedníků - to bylo dílo Ducha svatého v nich. Tento dar budí důvěru:  "Pán nenechal mne samotného.Všechno mohu v tom, který mne posiluje!" - "Ve vás zůstane a ve vás bude, " tak o Duchu svatém slíbil Kristus Pán. Dar síly je velmoc i v slabých bytostech. Doléčí malomyslnost, ulekanost, vede k obětování se až k heroismu smrti i života, obětovaného věčným zájmům Boha a duší. Probouzí latentní síly sv. křtu a biřmování. Pasuje na Boží rytíře, vytváří nebeskému králi šiky mučedníků. K čemu ty zvláště musíš o ten dar prosit? Co krásného je před tebou, jaká překážka ti brání v tom cíli - co je nutno obětovat, čeho se vzdát, jak projevit lásku  hodnou Boha, který nás miloval až na smrt?

 

5. DAR  UMĚNÍ - VĚDĚNÍ - 

Je to mimořádná schopnost, daná duši, vidět a poznávat pravé krásy, věci Boží, vše v nadpřirozeném světle. Umět vidět Boha, všude ho slyšet, všude jeho lásku poznávat, svět vidět v Bohu, Bohem naplněný, ano, ponořený v Boha. Tedy umět vidět pravé krásy a hodnoty, ale též j vytvářet, být knězem veškerenstva, který diriguje, všemu dává hlas a srdce, vše učí milovat Boha, velebit ho. A tak nás tento dar učí, uschopňuje přikrývat svět hříchem znetvořený pravou krásou, vše naplňovat vůní Kristovou - a konečně umění nade vše - stát se svatým. Duch svatý, prst Boží pravice, vytvoří v nás obraz Kristův, plný božského dynamismu a inspirující krásy. A vše ovládne a líbezností zahalí moc pokory. Veni, Creator Spiritus! Přijď, Stvořiteli Duchu! Ty můžeš v nás vytvořit slavné království Boží, ty z nás můžeš učinit světce. A to je největší umění.

 

6. DAR NÁBOŽNOSTI - 

zvlášť vzácný dar! Uschopňuje nás upoutat se na Boha - co možná trvale a neodlučně, a tak mít Boha nejen principem svého bytí, ale i všeho smýšlení, tužeb, jednání. Učí kontaktům lásky, které toto spojení prohlubují. Dává chuť ke společenství s Bohem v modlitbě a rozjímaní, zvláště v adoraci. Učí vroucnosti, léči duchovní vlažnost, povrchnost, zvykovost. Učí nacházet nové krásy ve společenství s Bohem, učí takovému zvroucnění ve spojení s Kristem, že skrze ně jsme uchráněni temnot, máme světlo, jsme čistí, máme vznešené úmysly a držíme se vysoko nad spáry, nad dosah žádostivosti, nad ohavnou prostředností, se kterou se člověk snadno smiřuje, ač vidí, že zlo mnohdy sílí do fortissima. Vede k té výši, aby bylo možno vždy nalézt duši u Pána, v tom, co je Boží. A tento dar uschopňuje duši přilnout ke svrchovanému dobru a kráse. Modlitba se stává ne výjimečným úkonem, ale stavem. Modlitba je prací a práce, zvedaná myšlenkou na Boha, stává se modlitbou. A celá bytost je pod svrchovanou vládou Boží. Pane, dobře je nám tu ... Když člověk se na něco upoutá, někomu srdce a lásku dá. Nejšťastnější je ten, kdose cele upoutal ve všem na Boha.

 

Dar nábožbosti vnáší posvátnost do celé naší bytosti a obetkává jí posvátností. Vše je pod vlivem Boha, na něhož jsme se upoutali. Pomáhá nám žít u vědomí Božího majestátu. Jednání je na hlubině duše proloženo klaněním. Na takové bytosti se všechno modlí. A to chrání proti hříchu. Další důsledky:

1. Zvláštní úcta - pieta k duši bližního, v níž vidíme dítě Boží, a je-li to hříšník, vidíme v něm dítě trpící.

2. Jemnost v jednání - noblesa svatých. Řeč klidná, spíš tichá - jakoby bázeň promluvit. Před pohledem SLOVA, které je Bůh, bojí se člověk takřka promluvit.                                                                                                

3. Pozornost k bolestem a obtížím bližního.                                              

4. Z celé bytosti dýchá vůně spojení s Bohem, který dává tušit: "Dominus est hic!"                                                                                                  

5. Vděčnost za vše a uctivost v žádostech.                                               

6. Dobrotivost. Pravá nábožnost - to je dech Boží dobroty.                          

7. Láska k samotě a mlčení, které nám našetří mnoho času k modlitbě.      

8. Pohled velmi ukázněný, jakoby zahleděný do dálek a hlubin. A ten člověku dává tušit, jako by byl přišel z meditace. Je štěstí setkat se s takovou duší. A ještě větší štěstí - takovou duší být.

 

7. DAR BÁZNĚ BOŽÍ - 

chrání všechny ostatní dary a vše svaté a krásné v duši. Uschopňuje duši, aby co nejvíce viděla  nebo tušila Boží velikost a svatost, a proto aby se bála zarmoutit Boha, ne proto, že zle trestá, ale že je dobrý. Dobrota! Tento dar je velká milost. Vede vnímavé a snaživé duše ještě výš. Takové duše se bojí ztratit čas, bojí se, aby nemilovaly málo, bojí se všednosti, prostřednosti. Dýchají úctou k Božímu majestátu a prožívají Boží přítomnost jako skutečnost. Tento dar vede ke kajícnosti, jak to vidíme na největších svatých. A odtud ta nelíčená pokora, odtud ta pravá moudrost snažit se nejen Boha nezarmucovat, ale i konat to, co je mu milé. Ano, tak mnohá duše učinila i slib - volit to, co je těžší, co víc Boha oslaví, usmíří. Tento dar vede k jemnému a citlivému svědomí, chrání před vlažností a lehkomyslností, s jakou lidé hřeší. Přivádí stále v živé vědomí: Co konáš, to změní něco na tvé věčnosti, to ovlivní na věky tvůj osud. Kdo se bojí, aby nemiloval málo, tomu dá Bůh všechnu pomoc a sílu, aby miloval mnoho. A milovat mnoho - zda může být něco většího  ?