Jdi na obsah Jdi na menu
 


Z kázání svatého Augustina, biskupa. Z »První apologie« od svatého Justina, mučedníka.

Z kázání svatého Augustina, biskupa

 

 

jaro-2-.jpg

 

     Chci promluvit k vám, kteří jste se v Kristu právě narodili, k vám maličkým v Kristu, neboť vy jste potomstvo církve, dar lásky Otcovy i plodnosti Matčiny, bohumilý výhonek, nový přírůstek Božího stáda, vy jste květ naší cti i plod naší práce, vy jste má radost a má koruna, vy všichni, kdo tu pevně stojíte v Kristu.
     Oslovím vás slovy apoštolovými: Oblečte se v Pána Ježíše Krista a nepečujte o tělo tak, že by to vyvolávalo žádosti. Abyste i v životě nosili Krista, do něhož jste se oblékli při svátosti. Vy všichni, pokřtění v Krista, oblékli jste se v Krista: už není Žid anebo Řek, už není otrok anebo člověk svobodný, už není muž anebo žena; všichni Jste jeden v Kristu Ježíši. 

Takovou moc totiž má tato svátost. Je to svátost nového života, který se začíná v tomto životě odpuštěním všech minulých hříchů a dovršuje se při vzkříšení z mrtvých. Byli jste tedy křestním ponořením do Kristovy smrti spolu s ním pohřbeni. A jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých, tak i vy musíte žít novým životem.
     Po této cestě jdete zatím ve víře, neboť pokud jste v tomto smrtelném těle, nejste doma u Pána. Ale sám ten, k němuž směřujete, je vaší bezpečnou cestou, Ježíš Kristus ve svém lidství, které pro nás s láskou na sebe vzal. A těm, kdo ho v bázni ctí, připravil mnoho radosti a blaženosti. Ta se otevře a naplní všem, kdo v něho doufají, neboť to, čeho se nám nyní dostalo v naději, dostaneme v plnosti.
     Dnes je osmý den od vašeho duchovního zrození, dnes bude potvrzeno vtisknutím pečetě víry, jako jí u našich praotců byla obřízka osmého dne po narození. Vždyť i sám Pán svým zmrtvýchvstáním vtiskl pečeť dni Páně, když se vzkříšením zbavil tělesné smrtelnosti a probudil k životu nikoli nějaké jiné, ale své vlastní tělo, které už nemělo zemřít. Ten den Páně byl od jeho umučení třetí, ale v počítání od
od sabatu osmý a zároveň první.

Takže ani vy nemáte ještě v držení skutečnost, ale máte již bezpečnou naději, protože máte posvátné znamení této skutečnosti a dostali jste závdavek Ducha. A proto když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde Kristus sedí po Boží pravici. O to usilujte, ne o to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, váš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě.

 

jaro3.jpg

 

 

 

 

 

Z   "První apologie"  od svatého Justina, mučedníka

 

1273512100nnahd3.jpg

 

     Tomuto pokrmu říkáme eucharistie, díkůvzdání. Nesmí na něm mít účast nikdo jiný než ten, kdo věří v pravdivost našeho učení, kdo byl omyt koupelí na odpuštění hříchů, koupelí znovuzrození, a kdo žije tak, jak nám to odkázal Kristus.
     Nepřijímáme tu totiž obyčejný chléb a obyčejný nápoj; ale jak jsme byli poučeni, právě takovým způsobem, jakým byl náš spasitel Ježíš Kristus skrze Boží slovo učiněn tělem, a měl tělo a krev pro naši spásu, je tělem a krví vtěleného Ježíše také tento pokrm, nad nímž byla skrze jeho slovo pronesena modlitba díkůvzdání a z něhož se proměnou živí naše těla a naše krev.
     Apoštolové totiž ve svých pamětech, které nám předali a které nazýváme evangelia, sdělili, že jim Ježíš dal následující příkaz: Když vzal do rukou chléb a vzdal Bohu díky, řekl: ‚To konejte na mou památku; toto je mé tělo.‘ A podobně když vzal do rukou kalich a vzdal Bohu díky, řekl: ‚Toto je má krev.‘ A že to svěřil pouze jim. A my už si to od té doby stále navzájem připomínáme. Přitom ti z nás, kteří mají nějaký majetek, přispívají všem potřebným; a jsme stále pospolu. A při všem, co obětujeme, velebíme Stvořitele veškerenstva skrze jeho Syna Ježíše Krista a skrze Ducha Svatého. V den, kterému se říká den Slunce (tj. v neděli), se všichni, ať přebývají ve městech nebo na venkově, shromažďují na jednom místě a čte se z pamětí apoštolů nebo ze spisů proroků, dokud je možno. Potom, když předčítající skončí, pronese představený řeč, v níž napomíná a vybízí k napodobování všeho toho krásného. Potom všichni společně vstaneme a nahlas se modlíme. A jak jsme o tom již dříve mluvili, když naše modlitby skončí, přináší se chléb a víno s vodou. Dále se hlasitě modlí představený, a vzdává Bohu díky, jak je mu dáno, a lid na to přisvědčuje slovem »amen«. Každý pak dostává a přijímá z pokrmu díkůvzdání a nepřítomným se posílá po jáhnech. Zámožní dobrovolně dávají podle vlastního uvážení, každý, co uzná za vhodné. To, co se takto sebere, se ukládá u představeného, a ten pak z toho vypomáhá sirotkům a vdovám i lidem, kteří pro nemoc nebo z nějaké jiné příčiny trpí nedostatkem, také uvězněným a cizincům, kteří tam zavítali na svých cestách, prostě stará se vůbec o všechny, kdo jsou v nouzi.
     Toto shromáždění konáme všichni společně v den Slunce předně proto, že je to den, v němž Bůh změnil tmu a beztvarou hmotu a stvořil svět, a dále proto, že v tento den vstal náš spasitel Ježíš Kristus z mrtvých. Neboť den před Saturnovým dnem (tj. před sobotou) ho ukřižovali a den po Saturnově dni, to jest v den Slunce, se zjevil svým apoštolům a učedníkům a naučil je tomu, co jsme i vám předložili k úvaze.

 

82913524.jpg