Jdi na obsah Jdi na menu
 


Anežka Přemyslovna

1. 11. 2018

 

 

 

 

 

 

 
 
 
Anežka byla dcera českého krále Přemysla Otakara I. a jeho druhé manželky Konstancie, dcery uherského krále Belly. Konstancie založila  v roce 1234 ženský cisterciátský klášter Porta Coeli v Tišnově. Anežka se narodila 20. ledna 12O6 a byla vychována v bázni Boží. Podle tehdejšího zvyku byla tříletá Anežka zasnoubena polskému vévodovi  Boleslavovi a dovezena do kláštera cisterciáckých panen  v Třebnici u Vratislavi. Brzo na to zemřel její mladičký snoubenec, a tak se vrátila do Čech a dál byla vychovávána v klášteře premonstrátek v Doksanech.  Mezitím Jindřich, syn německého císaře, požádal Anežku o ruku. Otec svolil a za tím účelem odešla ještě na dvůr rakouského vévody Leopolda, aby se tu učila panským obyčejům. Leopold však nabídl císařovu  synovi svou dceru Markétu a tím Přemysla urazil, který pak v roce 1226 vedl s Leopoldem válku. Anežka se vrátila do Prahy. O ruku ji ještě požádal anglický král Jindřich III., ale ona ho s díky odmítla, protože se už rozhodla jinak.

V té době František z Assisi založil řád Menších bratří a Anežka byla od počátku nadšenou obdivovatelkou jeho způsobu života. Založila špitál pro chudé a nemocné a jeho správu svěřila bratřím třetího řádu sv. Františka, nebo-li „ bratrstvu sv. Františka“. Z tohoto bratrstva pochází řád křižovníků s červenou hvězdou, který však přijal řeholi svatého Augustina.

Později postavila  v Praze ještě dva kláštery, jeden pro Menší bratry, druhý pro klarisky a pak přebývala více v klášteře než na Pražském hradě. Vše, co měla vzácného darovala klášteru. Do kláštera vstoupila 11. 11. 1234 a obláčku měla 25.3. 1234 snad v kostele sv. Haštala. Shromáždili se tu členové pražských řádů, byl tu papežský legát Jan Kajetán, biskup pražský, olomoucký i nitranský a další. Přítomna byla matka Konstancie, král Václav, královna Kunhuta. Anežka byla oděna do zlatoskvoucího roucha s nachovým pláštěm. Po litaniích požádala, aby jí bylo sňato zlaté roucho a přijala šedé roucho, které pak políbila. Při obřadech jí byly ustřiženy vlasy. Na přání papeže se stala abatyší, ale tohoto titulu se později vzdala a chtěla být nazývána „starší sestra“.

Podle očitých svědků Anežka vynikala pokorou a žila odříkavým životem. Její pokora se vyznačovala tím, že raději poslouchala než panovala. Sloužila ochotně svým sestrám i chudině. Připravovala pokrmy, čistila kuchyňské nádobí, ošetřovala nemocné sestry, prala a šila jejich roucha. Jedla chléb, ovoce a jídla ze zeleniny. Na sebe byla přísná, k ostatním sestrám laskavá, chybující sestry napravovala vlídným slovem. Na její přímluvu dostal mnohý vězeň milost a nejeden z vypovězených se mohl vrátit do vlasti.

Klára jí napsala list, v němž ji nazvala svou nejmilejší sestrou a blahoslavenou dcerou. Vyjádřila radost nad tím, že Anežka se rozhodla pro život v chudobě a sebezapírání. Prodala vzácnou perlu, aby koupila tu nejvzácnější. Na znamení své lásky věnovala Anežce růženec, závoj, dřevěný koflík a hliněnou misku. Anežka měla tyto dary ve veliké úctě. Klára ji dále prosila, aby se v rozhodnutí, které dala, stále víc utvrzovala. 

I když Anežka žila za zdmi kláštera, měla vliv i na veřejné záležitosti. Zjednala mír mezi Apoštolským stolcem a jejím bratrem Václavem. Později usmířila Václava s jeho synem Přemyslem Otakarem II. Také synovec, který se stal v roce 1253 králem, si své tety vážil a rád jí naslouchal. Když v roce 1278 táhl Přemysl Otakar II. S vojskem do války, tušila neblahý konec. V noci na 26. srpen měla vidění. Viděla, jak raněný král padá z koně a dva muži ho odnáší. Ten den její synovec padl.

V ten den si uvědomila asi víc než jindy, že světská sláva je polní tráva. Kam se poděla sláva krále, kterému říkali železný a zlatý. Anežka cítila, že neudělala chybu, když se vzdala světské kariéry a rozhodla se pro zasvěcený život v Bohu. Protože prodala vzácnou perlu a koupila tu nejvzácnější, vybudovala dílo, které mělo své pokračovatele a ani dějinné převraty, je nezničily.

Anežka zemřela 2. března 1282. Řád křižovníků mohl od čtrnáctého století slavit den své zakladatelky. Roku 1874 papež Pius IX rozšířil její úctu na celou církev a jako blahoslavená měla svátek 2. března. V roce 1989 ji papež Jan Pavel II. Prohlásil za svatou a její svátek stanovil na 13. listopad.