Jdi na obsah Jdi na menu
 


Velikonoce sv. Františka

19. 4. 2017

Žije ve světle

 

Obrazek

 

  Pán řekl Františkovi, že v den svého umučení sestoupil do podsvětí, aby odtud vyvedl duše, které čekaly na jeho příchod. Přislíbil Františkovi, že až zemře, bude na základě svých stigmat sestupovat do očistce, aby odtud vyváděl ty řeholníky a řeholnice, kteří byli vlažní ve službě Bohu. Jako za svého života  dával pochybovačům víru, zbloudilé přiváděl ke Kristu, hříšníkům vracel nevinnost, tak i po své smrti bude z očistce vyvádět ty, u nichž byl nedostatek lásky. To učiní skrze Ježíše, kterému je nyní podobný i ve svém utrpení. Stigmata měla být viditelným znamením, že Kristus ukřižovaný žije mezi námi. Jeho kříž je útěchou pro všechny trpící a znamením spásy pro nás, kteří putujeme k věčnosti.

  O Františkových stigmatech se brzy dověděli lidé žijící ve vesnicích kolem hory Alverna. Pochopili, že mezi nimi žije člověk - světec, v němž se Pánu zalíbilo.  Cítili, že by mu měli nějak projevit svou úctu a lásku. Když František skončil půst, odešel se svými bratry do nedaleké vesničky. Ač se snažil skrývat stigmata, přesto si lidé povšimli jeho ovázaných rukou a nohou. Přivedli oslátko, dali na ně vzácné látky a pak ho na ně posadili. Seběhli se lidé z okolních vesnic, dospělí, staří i mladí, vzali palmové větve, mávali a na cestu mu házeli květiny. Byli tu možná i ti, kteří jím  pohrdali jako prosťáčkem. 

  Ti, kteří Františka milovali a provolávají mu nyní slávu, děkují především Kristu, že si mezi nimi vyvolil tohoto muže a obdařil ho tak velikými dary. František však byl ke všem projevům slávy netečný, díval se k nebesům a tiše se modlil. Průvod se ubíral dál. Jako se kdysi v Jeruzalémě mnozí radovali nad tím, že mají mezi sebou Pána, tak jsou i tito lidé nadšení z toho, že mezi nimi žije světec. Tušili, že tento muž je druhý Kristus a oni jsou vděční za to, že mezi nimi žije. Průvod, jenž doprovázel Pána, došel až do chrámu. Kam však dojdeme my, to byla otázka, kterou si položili bratři a báli se, aby nadšení lidí se jen tak nevytratilo.

  Jak šli, tu náhle spatřili malomocného, který tu seděl u cesty a žebral. Byl otrhaný, plný vředů a hnisu, takže všichni příchozí se od něho odvraceli. František, ač dosud netečný k projevům slávy, náhle sestoupil z oslátka a přistoupil k malomocnému. Poručil, aby mu donesli vodu a obvazy. Pak se sehnul a začal malomocnému umývat nohy a ošetřovat jeho rány. Všichni, kteří to viděli, užasli. Když obvázal malomocnému rány, řekl těm, kteří tu stáli okolo. "Co jste sem přišli hledat? Já odpovím za vás - Ježíše. A Ježíš přebývá i v tomto chudákovi, kterého jste nechtěli vidět. Jak často jsou přehlíženi maličcí, jak se jimi pohrdá a přece se v nich Pánu zalíbilo. Nesmíme přehlížet maličké tohoto světa!" Ukázal na malomocného a řekl: "Ejhle člověk, v jehož těle přebývá chrám Boží ."

 

Obrazek