Jdi na obsah Jdi na menu
 


Beránek

1. 4. 2017

 

Obrazek

 

 

V jedné vesnici právě skončily obřady Bílé soboty, které trvaly tři hodiny. Mnozí z těch, kteří se jich zúčastnily, trochu brblaly, že tak dlouho museli být v promrzlém kostele. Obřad vykonal stařičký kněz, který tu působil přes třicet let. Přišel sem ještě poměrně mladý, v plné síle a po letech tu zestárl. I když i letos vykonal vše, jak měl, přesto na něm bylo vidět, s jakou námahou a nasazením to dělal. Jak dlouho nám bude ještě sloužit, tu otázku mnohý z jeho farníků položil. Tak podobně se ptal kněz, když osaměl před svatostánkem.  Zesmutněl, protože věděl, že to bude s ním čím dál horší. Cítí, jak je málo pohyblivý, bolí ho klouby, nemůže pokleknout, špatně se mu chodí do schodů a těžko zdolává překážky. Poslední dobou hůř vidí, musí mít brýle stále při sobě, protože jinak by nic nepřečetl. To, že se mu zrak zhoršil zavinila jeho silná cukrovka. Také zapomíná, často někde něco nechá a zlobí se, že to musí dlouho hledat.  Po dnešních obřadech, které jsou velmi krásné, ale i náročné, je vyčerpaný. Bez ministrantů, zvláště těch starších, kteří je znají, by se neobešel. Když poslední lidé odešli z kostela a on tu osaměl, zhasl světla, až na jedno před oltářem, pak se posadil do lavice, aby viděl na svatostánek. Rád tu sedával, modlil se a někdy si prohlížel květiny na oltáři. I dnes si s pýchou prohlížel vkusně vyzdobený oltář. Při pohledu na oltář ho napadla myšlenka, zda ještě bude mít dost sil a bude slavit Vzkříšení i příští rok. Při té myšlence zesmutněl, tak jako obvykle, když přemýšlel o tom, co s ním bude. Snad i proto se stále častěji vrací ve vzpomínkách do minulosti a připomíná si pěkné chvíle, které prožil.

  Přestože se pokoušel soustředit,  únava byla silnější a usnul.  Ve snu se vrátil o šedesát let zpátky, kdy chodil do gymnázia. To už dospíval a o mnohých vážných věcech přemýšlel. Bylo to v neděli v podvečer, když se vrátil domů, sedl si ke stolu, začal psát úkoly a maminka mezitím připravovala večeři. Měl rád ty nedělní večery, kdy rodiče byli doma, tatínek něco kutil v dílně nebo si četl a maminka se točila v kuchyni, kde obvykle chystala večeři. Seděl nad početními příklady a snažil se je vypočítat. Dnes je spokojený, neměl s příklady problémy, a tak sleduje maminku, jak připravuje večeři. Potom položil pero a pak se zeptal. „Mami, opravdu Bůh vyslyší mé modlitby“. Usmíval se a byl zvědav, co mu odpoví.  Obrátila se k němu,  a protože takovou otázku nečekala  na chvíli se zamyslela a pak krátce řekla. „ Myslím, že ano“. S rozpaky se na ní díval, protože čekal obsáhlejší odpověď, a tak mu řekla to, co cítila. „ Myslím si, že Bůh každou tvojí modlitbu slyší, ale splní ti tu, která se shoduje s jeho vůlí. Proto se modli za to, abys dobře poznal jeho vůli“. Když se odmlčela, namítl- „Když se modlím za dobrou věc a přesto se mi nesplní, mám se modlit dál?“ Odpověděla mu opět ze své zkušenosti. „Moje matka, tvoje babička byla hodně dlouho nemocná. Modlila se za uzdravení a přesto se její zdravotní stav stále zhoršoval. Mnohý by řekl, že je zbytečné se modlit a přestal by. Ona se však stále modlila a její modlitba měla smysl. I když její tělo sláblo, její duch sílil. Když jsem sedávala u jejího lůžka, naučila jsem se u ní moudrosti, kterou bych nevyčetla z knih. Modlitba přinášela do jejího života světlo“. Potom ještě dodala- „U ní jsem se naučila svěřovat svůj život do Božích rukou. I když jsem mnoha věcem nerozuměla a nechápala proč se to tak děje, přesto jsem věřila, že to má nějaký smysl“.  

  Náhle se probudil. Zatímco ve snu seděl v příjemně vyhřáté místnosti u dobré večeře, tady seděl v zimě a měl hlad. Když se probudil a pohnul pravou rukou, měl pocit, že o něco zavadil. Vzal to do ruky a ejhle on to byl ze dřeva vyřezávaný beránek, který už měl být na oltáři. Zřejmě ho chtěl dát na oltář, ale pak se posadil do lavice, aby se pomodlil a beránka si položil vedle sebe.

  Vstal, vzal beránka a položil ho na oltář, aby všem věřícím připomínal, že Kristus – beránek vstal z mrtvých. Pak se znovu posadil do lavice, pohlédl na oltář a neubránil se dojetí.  Jsem v jeho rukách a to, co se děje má nějaký smysl. Tak nějak to říkala maminka, jejíž slova si dnes připomněl. Na ni často vzpomínal  a její slova si rád připomínal. Protože již nikam nechvátal a ten večer nikdo na něj nikdo nečekal, rozhodl se, že tu zůstane tak dlouho, jak bude třeba. Cítil, že by tu měl zůstat s Pánem, který si ho vyvolil a povolal k této službě. S ním chce probrat celý svůj život a jemu svěří do rukou i problémy svého stáří. 

 

 

Obrazek